Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 21 Domácnost Boží, Kniha 1

3. Ale hle, tu pojal Kain správnou myšlenku a pravil k svým: „Ó, ženo a děti, stáhněte rychle zpět ruce, které jste již příliš brzy vztáhly po této hojné potravě; neboť ještě nevíme, zda obsahuje život, anebo smrt! A proto padněme dříve na zem a přiznejme před Bohem svou velkou vinu, a poprosme Ho v prachu své bezmocnosti, aby napřed milostivě požehnal tento plod; a jestliže to snad ze Svého převelikého slitování neučiní, pak Mu musíme my nehodní napřed poděkovati, a teprve opak se budeme moci s bázní a chvěním střídmě nasytiti.“

4. A hle, tu ustoupili všichni několik kroků zpět od keře a učinili podle vůle a podle správného názoru Kainova, který předříkával všem hlasitě modlitbu s pláčem říkaje: „Ó, nadevše spravedlivý, velký, svatý Bože, shlédni milostivě na nás červy v prachu bezmocnosti před Tebou, ó, Všemohoucí, kteří se ve své převeliké vině neodvažují vzhlédnouti vzhůru k Tvé nevyslovitelné Svatosti! Ó, buď pamětlivý naší slabosti a nedej zahynouti nám ubohým, kajícím, velkým hříšníkům!

5. Hle, zdá se, že tento keř před námi nese dobrý plod jako pokrm pro nás hříšníky; ale neodvažujeme se s něho jísti, protože jsme svou velkou zlobou oslepli a proto již nemůžeme viděti, zda je v něm smrt anebo život.

6. Proto račiž nám milostivě oznámiti, kterého ducha jest tento plod, abychom Tě teprve potom mohli náležitě poprositi, abys mu odňal, ó, Přespravedlivý, hadí jed a poté dal padnouti naň jen malou rosnou kapku Svého požehnání, bychom nevzali zkázy. Ó, Pane, Spravedlivý, svatý, vyslyš, vyslyš, vyslyš naši slabou prosbu!“

7. A hle, tu se snesl žhavě červený mrak s hor do údolí nad keř; se silným rachotem udeřil z něho do keře prudký blesk. A hle, se sykotem prchal z něho velký had a zamířil s otevřenou tlamou ke Kainovi; on se ho nadmíru ulekl. A hle, blesky nedaly hadovi pokoje a hnaly jej vší rychlostí do horkého písku daleké pustiny; a když zmizel úplně z očí Kainových, obrátil Kain svou tvář opět ke keři a v tichosti děkoval za toto tak milostivé zachránění z největšího ze všech nebezpečí.

8. A hle, tu také viděl, jak z tohoto ohnivého mraku začaly padati přes keř velké kapky, takže země byla kolem daleko a široko ovlažena.

9. A Kain viděl se svými velkou štědrost Páně a opět se všemi svými poklekl a se vší vroucností děkoval Bohu za tak velké dobrodiní a pravil v slzách se rozplývaje. „Ó, Pane, Tvá spravedlnost jest veliká a nepochopitelná, - ale jak velká musí teprve býti Tvá láska, můžeš-li, ó, věčná lásko, býti ještě s tak velkými dobrodiními ze Sebe pamětlivý největšího hříšníka! Jak velká musí býti zloba, která by Tě kdy mohla zneuznati!“

10. A hle, tu bylo slyšeti z tohoto dosud požehnání dštícího mraku hlas pravící slyšitelná slova, která zněla takto: „Poslyš Kaine! Já jsem Svou spravedlnost proměnil v lásku; avšak láska bude jen u těch, kteří ji budoucně nebudou hledati jen v nouzi a tísni, nýbrž ve své veselosti a svobodě.

11. Hle, dám ti lhůtu dvou tisíc let, a v této době nepostihne nikdy žádného Má spravedlnost; a z této Své spravedlnosti připravím velkou nádobu a postavím ji nad Hvězdy – a ze Své lásky připravím druhou nádobu a postavím ji pod zemi. A tak budete moci činiti, co budete chtíti: Budete-li konati zlo, budou vaše skutky naplňovat nádobu spravedlnosti, a bude-li naplněna, pukne na všech místech a nechá celou tíhu svrhnouti na všechny pachatele zla a vesměs je usmrtí; nádoba lásky však, zůstane-li pod zemí prázdná, přijme mrtvé k dlouhé očistné trýzni. A ti, kteří se dají očistiti, budou přeloženi k dlouhým zápasům do Hvězd; ti pak, kteří se tu ze své vnitřní zloby zatvrdí budou jednou vrženi pode dno této nádoby, kde bude věčné kvílení a věčné skřípění zubů v hněvu Božím.

12. A nyní přistupte ku požehnáním ovlaženému keři a jezte s něho k utišení vašeho hladu a považte vždy při tom, od koho tento dar jest!

13. A rozšiřujte se v zemi nížiny; ale na hory se nikdo z vás neodvažuj vkročiti, neboť jejich cimbuří jsou svatá a jsou určena za příbytek Mým dětem. Kdo z vás kdy toto přikázání přestoupí, ten se stane vždy kořistí tu přebývajících strážným zvířatům – jako medvědům, vlkům, hyenám, lvům tygrům a také velkým žijícím hadům, kteří budou co nejdoleji bydleti, jako též všechna krotká zvířata, která vám budou později poddána.

14. Jen kdyby se někdo z vás stal zcela zbožným a obstál ve zkoušce ohně Mé lásky, tomu bude dovoleno vniknouti do břicha hor a nasbírati zde rudu a železo a zhotoviti z něho nářadí podle toho, jak vás budou učiti vaše potřeby.

15. A nyní jezte, oplodňujte se a množte mužsky i žensky a chraňte se semene hada, vaším náležitým strachem přede Mnou, kterýž jsem Bůh, Věčný, Spravedlivý a Svatý, amen!“

Kapitola 21 Náhled v mobilu Impresum