Help

jakob-lorber.cc

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 40 - 60 z 3247

[DB 1.33.9] Pak je uvidíte vrhati kameny do vody; avšak žádný nás již nedostihne. Neboť pravá ruka Boží nás rychle vyvede z jejich hyení tváře a povede nás do velké daleké země, která jest třicet dní a třicet nocí ode všech pevných zemí vzdálena a nachází se téměř uprostřed velkého vodstva a sluje „Ihypon“ (to jest: „jistá zahrada“), a tato země nám zůstane, dokud bude podle vůle shora státi svět; poznáme ji pak podle toho, že již z velké dálky tam spatříme vysokou, hořící horu v plných plamenech lásky Boží. (Fudsijama, 3780 m, na ostrově Hondo v Japonsku – Vyd.) Bude tu jen jediný příchod a i ten se bude dovnitř velké země táhnouti mezi dvěma takovými hořícími, vysokými horami; na stranách k vodě bude pak oblévána stále nejvyššími bouřlivými vlnami. A mimo to bude ještě obklopena nejvyššími horami, v nichž nebudou přebývat ani tygři, hyeny, lvi, medvědi ani vlci a hadi, nýbrž budou se spíše podobati až do nebes čnící zdi, na kterou nebude moci nikdo tak snadno vystoupiti.

[DB 1.33.16] Nuže, ježto jste jasně a zřetelně slyšeli vůli Boží, poděkujte se mnou Bohu ve svých srdcích a řekněte: Pane, všemohoucí, velký Bože, děkujeme Tobě s vroucností svého ještě slabého srdce; učiň je silným, velký, dobrý, silný, věčný Bože, abychom Ti mohli jednou, jsouce hodnější Tvé nekonečné svatosti nežli nyní v naší nekonečné slabosti poděkovati, chváliti Tě a velebiti a abychom se tím mohli jednou, jak jsi nám tak milostivě slíbil, státi také hodny aspoň v nejmeí části podobati Tvým dětem. Nyní pak, ó, velký Bože, staniž se Tvá vůle a dej ať vstoupíme do pramice a veď nás všechny jedině podle Svého zalíbení! Amen.“

[DB 1.33.19] A Lamechity jsem pak nechal pronásledovati stále rostoucími vlnami moře až k horám, kde byli pak tisíci hyenami, tygry, lvy, medvědy a vlky a hady roztrháni a sežráni; neboť průvod pronásledovatelů se skládal ze sedmi tisíců mužských a sedmi tisíců ženských hlav. A z nich se nevrátilo do Hanochu více nežli sedm jinochů a sedm dívek a vypověděli tam co se stalo a přivedli bez pohromy zpět Meduhedity zanechaná zvířata, počtem pětatřicet tisíc velbloudů a rovněž tolik oslů a odevzdali je Lamechovi a vyprávěli vše, co viděli, - jak totiž přišel mezi ně a uprchlíky z bezmračné oblohy jasný blesk a uprchlíky odnesl s velkou rychlostí na konec světa, kde je velké vodstvo, a daleko na ně. Potom však začaly vody vzrůstati a zahnaly je tam vysoko do pohoří, kde je napadla nepřehledná stáda známých dravých zvířat a všechny je až na ně roztrhala a sežrala; oni sami zachráněni jen tím, že se utekli mezi velké množství velbloudů a oslů. A ať Lamech rozvažuje o tom, co se stalo, jim se zdá, jakoby nad Hvězdami sídlil velký Král, s nímž by se lidé neměli nikdy pouštěti do boje, a měli by se Mu pro Jeho nepochopitelnou moc raději klaněti, vysoko Ho uctívati, neboť Ho poslouchají dokonce moře, větry, blesky a všechna dravá zvířata, - což oni viděli na vlastní oči a slyšeli velký hlas, který velel jako hřmění zvířatům a také mluvil s velkými živly jako velká bouře s výšin Hvězd.

[DB 1.34.1] Nyní ponecháme tuto malou společnost ve škole tvorů až do určité doby ji necháme jísti divoké bobule, trávu a kořeny; my se pak obrátíme do Ihyponu (dnes „Japonska“) a budeme tam očekávati přicházejících Meduheditů a ještě krátký čas se u nich pozdržíme.

[DB 1.34.7] „Muži, bratři a také ve slovům již rozumějící děti! Zapamatujte si všichni dobře, co vám nyní velkou milostí Boží oznámím! Základem všeho našeho myšlení a jednání budiž to, že nikdy nespustíme s očí našeho srdce svatou vůli Boha a že jí budeme povždy s díkem a velebením do puntíku plniti. Neboť cokoli od něho přichází, jest velké, svaté a proto to také má tu největší důležitost; a i když se to našim malým světským očím zdá sebe meí, má to nicméně nekonečnou hodnotu, protože je to od Boha, který jest nyní Pánem nás všech, a budeme-li velmi ochotně poslušní Jeho vůle, můžeme se státi rovnými také ještě Jeho velkým dětem, které jste poznali pod skalní stěnou nad Hanochem.

[DB 1.34.25] Ó, velký, předobrý,přesvatý, všemohoucí Bože, děkujeme Tobě v prachu své nicotnosti. Nech proniknouti k Svým svatým uším slabý hlas našeho díku z hlubiny naší zlomyslnosti a shlédni milostivě na naše pokorné a nesmělé srdce! Ó, Pane, nevidíme, jak velká jest prázdnota naší mysli; proto naplň nás milostivě teplotou Své lásky a neodnímej nikdy Svou milost od nás ubohých dětí hříchu! Nenech nás, kdybychom se někdy zapomněli a jednali proti Tvé nejsvětější vůli, nenech nás trestati lidmi, nýbrž potrestej nás podle Své spravedlnosti a velké dobroty a přetvoř nás v našich srdcích podle Svého velkého milosrdenství, abychom mohli býti jednou hodni i jen v nejmeím se podobati dětem Tvým! A tak zůstávej nás všech, velkým svatým Bohem a naším Pánem, a staň se jednou také naším milým nejsvětějším, Otcem – Ó, Pane vyslyš naše lkání a vyslyš co nejmilostivěji naši slabou prosbu! Amen.“

[DB 1.34.31] Později však začali na Mně ponenáhlu zapomínati, jelikož jsem je učinil nejvzdělanějším a nejbohatším národem na Zemi a oblíbili si všeliké řezby a tím upadli úplně do černého modlářství a všelikého smilstva. (Čína, Japonsko).

[DB 1.34.32] A když jsem Se jim po šest set let díval na prsty a neviděl jsem žádného a opět žádného, ani nejmeího náběhu ke kajícnému a polepšujícímu obratu, probudil jsem, jak jsem jim byl již Meduhedem pohrozil, v krajině dnešního Mongolska národ k všeobecným důtkám a nechal jsem jej neviditelným andělem vésti do Ihyponu, vytvořil jsem jim ostrovní most z dnešní Siny, o čemž svědčí ještě dnes poněkud v ohnuté řadě několik ostrovů, aby se tam jako Izraelité přes Rudé moře suchou nohou a také téměř současně dostali, při kteréžto příležitosti jsem pak dal ohněm Země zvednout a kolem Ihyponu vzniknouti mnoha velkým a meím ostrovům jako nahodilým útočištím pro několik málo mudrců, kteří tu sídlili v jeskyních a v tichosti Mně sloužili, dokud jsem jich ze světa neodvolal.

[DB 1.34.35] A tak má tato země dodnes císařskou, zpola mongolskou a zpola prahyponskou ústavu. Nevěřící ať si tam cestuje a se přesvědčí; ale to mu málo prospěje, nedosáhl-li úplného znovuzrození, pak zjasněnými pohledy uzří nejen celý povrch Země, nýbrž i její hlubiny až do základu.

[DB 1.36.39] Nyní však povstaňte a oblečte na sebe tento, dětmi Božími pro vás připravený šat – tento zde mužský, a tento zde ženský – abyste se rozeznávali pohlavím také v oděvu mravně, cudně a způsobně. Daleka však od vás budiž všechna nádhera a pýcha; jen přikrývati vás má šat a chrániti před nachlazením v chladných nocích tělesně a duchovně přiváděti k Bohu v teple věčné lásky, mírností a poslušností.

[DB 1.37.9] Avšak, bez újmy svobody ducha nezůstal ani tento národ vždy zcela tím. Sotva po stodvaceti letech po potopě vzrostli potomci Sihinovi rovněž ve značný národ a často se ocitli v různých rozepřích a tak vytvořili strany, které se lišily zvyky a bohoslužbami. Někteří tvrdili, že vedení jsou schopní jen prvorození; jiní pravili, že prvorozenství není nic zvláštního, protože se častěji vyskytovala prvorozená ženská, - proto způsobilost k vedení musí být zůstavena vždy rozumnějším srdcím. Toho se opět chytili jiní z lidu a pravili „Jde-li jen o srdce, proč tedy nemá býti také rozumné srdce nižšího bratra schopné vedení? „Někteří pak zavrhli opět vše a pravili: „Jak tomu bylo na počátku, tak to má zůstati až na konec časů! „Někteří pravili, že člověk se má všude a vždy tázati Boha o radu a nemá nikdy o své újmě souditi a jednati. Na to odpověděli opět jiní: „Je-li tomu tak, pak to zajisté může učiniti každý; k čemu tedy potom jednoho anebo také ještě několik vůdců?“ – Jiní opět pravili, že Bůh Se každému nezjevuje, aby se tím lidé nestávali postradatelnými. Na to odvětili opět někteří: „Má tedy každý věštec učiniti, co slyšel, a vedení zůstaviti Bohu; k čemu tedy potom jednoho, aneb několik vůdců?“Opět jiní poznamenali: „Kdo nám však ručí za to, že takový domněle výše stojící věštec a učitel mluví také vždy slovo Boží?“ Jiní opět na to pravili: „Ano, nemůže-li a nesmí-li se ani učitelům již bezpodmínečně věřiti, pak nám nejsou učitelé a vůdci nic platní! „A podobného vtipkování bylo více, čímž se tedy také stávalo, že bylo založeno mnoho sekt a tím se říše rozpadla na velmi různá odvětví vedení a učení a takto roztříštěna trvala dále až do roku 3700 po vzniku Adama, kdy pak vystoupil dokonce vašim lepším dějepiscům již poněkud známý budovatel Hehu-Tsin-ovy linie (ochranné zdi, jménem Či – Hoang – Ti - moudrý samovůdce národa) jenž se jal lidu velmi mocně kázati a prorokoval mu, kterak jeden velký národ nedaleko hranic jeho země potají je vyslídil; a nepřiložíme-li všichni ruku k dílu a neprovedou-li kolem celé říše vysokou a silnou zeď, pak se tento národ v masách pln síly vrhne dovnitř a všechny je zle usmrtí.

[DB 1.37.11] Tu se všichni, kdo jen měli ruce chopili práce a za osm a půl roku byla zeď v délce více než osm set sedmdesát tisíc mužských délek a v šířce devíti mužských délek a ve výši devatenácti mužských délek hotova a ve vzdálenostech sto délek byla opatřena ještě o deset délek vyšší strážní věží, v níž muselo státi střídavě a konati stráž 100 mužů, což ovšem zrovna příliš dlouho netrvalo, ježto tento falešný prorok se u lidu sám odkryl tím, že dal jejich všechny náboženské spisy sebrati, a, co se v nich pro jeho opravdu despotického ducha nehodilo, spáliti a zničiti.

[DB 1.37.13] Říše se pak rozpadla opět na mnoho částí, až potom konečně roku tohoto světa 3786 Liehu – Pang (lupič) sebral vojsko stejně smýšlejících, vše jako vojevůdce si podrobil a konečně se prohlásil za samovládce (císaře) a syna nebes. Sebral, pokud to bylo možné, staré, někde tu a tam skryté spisy a pověsti, uspořádal náboženství, ustanovil kněze, kteří museli bdíti nad svatyní, rozdělil národ v určité třídy aneb kasty, které tehdy pod trestem smrti nikdo nesměl přestoupiti.

[DB 1.38.5] Hleďte to byla Lamechova rodina vedle několika málo sluhů, kteří mu zůstali a několika panských a bezcenných kuběn, tedy všeho všudy asi třicet osob, které musely vesměs velmi pilně pracovati, aby obdržely trochu jídla a pokryly nahotu těla, jak již bylo řečeno, as po třicet let, kdy pak začal lid opět putovati do Hanochu, spíše kvůli dobrým vynálezům, nežli kvůli Lamechovi, aby tam nakupoval užitečné kovové věci, což se tu stávalo téměř výměnou. Také sem cestovali lidé o ostatních deseti měst, aby naslouchali hudbě Jubalově, která obměkčovala jejich srdce a nalaďovala opět Lamecha; také velká krása Naeme vábila všechna srdce, a nešťastným byl nazýván ten, kdo neuviděl tváře Naemy, a plakal a kvílel proto po celé dny.

[DB 1.38.6] Abyste však viděli, jak toto bylo možné, připojím vám malý popis její postavy.Tato Naeme jest touž bytostí, která se ztrácela do šedověkého, černého pohanství, jako choť kováře a bohyně krásy pod zvláštním jménem „Venuše“.Od doby Sáry a Rachaely nechodila po Zemi tělesně nikdy tak krásná bytost jako Naeme. Její velikost obnášela podle vaší míry pět střevíců. Její vlas byl černější nežli uhlí. Její čelo bylo bílé jako čerstvě napadlý sníh, směrem k očím zcela jemně začervenalé. Oči byly velké a úplně blankytné, zornice ohnivě černá, víčka svěží a něžná, brvy rovněž tmavé. Nos byl přímý a ztrácel se v jemném měkkém konci, pod nímž dva otvory svým jemně zaobleným tvarem poskytovaly libý pohled. Ústa měla právě velikost oka, a jejich mírně zdvižené rty umlčely každou růži. Její líce, v nejkrásnějším, vesele se usmívajícím, přiměřeném tvaru, byly lehce nedechnuty nejněžnější a nejsladší červení všech růží a jejich barva se podobala sněhem pokryté růži, kdy sníh nechává až k svému leskle bílému povrchu svítati jakoby poslednímu paprsku lásky této královské květiny. Tak také její brada byla, jako žádná jiná v tvaru pozemském. Její krk nebyl ani příliš dlouhý, ani příliš krátký, nýbrž zcela přiměřený, hladký a oblý, bez nejmeí poskvrny. Začátek prsou se rozeznával od krku jen mírně bujným, náhlým zvýšením, rovněž tak i rámě a šíje, obé přiměřeně podle nejlepšího poměru. Prsa se podobala spíše éterickému, bílému výšlehu života nežli něčemu tělesnému a na jejich nanejvýš vznešeném zaoblení se zdály pučeti dvě jaré mladé růže. Její rámě byla tak plná, měkká a něžná, že si o tom nedovedete učiniti ani nejslabší pojem; neboť takové rámě se vyskytují jen v nebi; A v tomto nejkrásnějším poměru bylo také celé její tělo potažené lesknoucí se sněhovou bělostí v éterické jemnosti a měkkosti.

[DB 1.38.8] Právě za doby Naeme se stalo na Můj rozkaz se strany dětí Adamových prvé poslání jednoho dobrého posla s hor do nížiny Hanochu, aby tam zvěstoval Mé jméno a to přímo na dvoře samého Lamecha. A hle, Lamech přijal onoho posla dobře; a tímto poslem byl vnuk Adamův, pocházející od vnuků Adamových před Setem a slul Hored („Hrozný“) a byl velký, moudrý a neměl ani ženy, ani dětí. A když pak Lamech po poučení Horedově vešel do sebe, prokázal tomuto poslu velkou čest, svolal svůj celý ženský dvůr a prosil posla, aby si vybral nejkrásnější ženu. A hle, tu pohlédl Hored proti Mé vůli na ženu Thubalkainovu a ona musela na život a na smrt poslechnouti příkazu Lamechova.

[DB 1.38.20] A Adam pravil: „Co pravíte? Já znám syna Mathusalasova a tomu je teprve stošestadvacet let a ženu dosud nikdy nepoznal! (N.B.z 25 června 1841: „Zde však neznamená oněch sto šestadvacet let věk, nýbrž oznamuje jen stav, ve kterém člověk ještě nezaujal správný poměr, kteráž jest sto pro Boha, deset pro bratra a bližního a jeden pro sebe! Dovedeš-li počítati, počítej a shledáš, kdy je člověk způsobilý státi se znovuzrozeným. Lamech nepoznal ještě ženy proto, že v duchu ještě nestál na stupni který je stanoven ze základní kámen věčného řádu. Ans. W.H. (Anselm W. Hüttenbrenner; vyd) má teprve sto sedmatřicet let; - tu musí od sedmi a také od tří ještě leccos odpadnout, Amen. To pravím já, váš Otec. Amen. Amen.Amen.“ – Bylo tehdy dvě stě třiatřicet Lamechovi a šestačtyřicet Mathusalahovi. Srov. 110 kap. Verš 7. Vyd.) Co tedy pravíte? Zlořečena budiž lež a ústa, která ji mluvila a jazyk, který nepravdu mluví před tváří Boží! Proto, při kletbě Kainově toho vraha mluvte, odkud jsou ty ženy?“

[DB 1.42.63] A tak jsem dlouho a dlouho přemítal; avšak přes veškeré mé neužitečné myšlení ani jedna pramaličká jiskřička nechtěla zjasniti věčnou, nekonečnou noc kolem nekonečného, strakatého sloupu. Ó, otcové a děti, tu mi bylo úzko; neboť i světlo mého sloupu se stávalo meí a meí, takže jsem sotva ještě mohl pozorovati, že mé nohy ještě stály na jeho mdle třpytícím vrcholu. Když jsem toto musel velmi smutně pozorovati, tu jsem padl na tvář a jal jsem se náležitě od srdce k věčnému, svatému Otci modliti, aby mi tu nedal zahynouti.

[DB 1.42.64] A slyšte, když jsem toto vážně dobře učinil, tu pojednou zazněl jakýsi napomínající hlas a pravil: „Kenane, ponoř své myšlení, čistě miluje ve Mne svého Otce a Boha a pak uzříš věci ihned zcela jinýma očima!“ A jak mně byl tento svatý hlas poručil, tak jsem to také ihned učinil, aniž i jen v nejmeím otálel nad přelaskavým zvukem se rozmýšlel.

[DB 1.42.73] Avšak až jindy po blesku vždy následuje zahřmění nebylo při tomto tak nekonečném blesku o nějakém následujícím hromovém rachotu ani nejmeí stopy. A jak tomu bylo před bleskem, tak tomu bylo také i po něm: nejhustší noc se rozprostřela od jedné nekonečnosti ke druhé a já, váš Kenan, jsem velmi mocně zatoužil po světle a po životě! Ó, otcové a děti, ta noc, ó, ta noc, ta dlouho trvala, až se konečně na kovovém nebi ukázala nepatrná Hvězdička jako jediný pozdě se teprve objevující následek dávno předtím již z hlubiny k nebi spěchajícího blesku.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Náhled v mobilu Impresum