Help

jakob-lorber.cc

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 0 - 20 z 3734

[DB 1.0.3] Avšak ať to nikoho nesvede! Jak často již byla čtyři evangelia podezírána; jsou proto v srdcích opravdových vyznavačů Boha méně cenná?! Jak často jsem byl již Já Pán a Dárce života a každého z něho vpravdě prospěšného daru, prohlášen světskými mudrci za pouhého člověka, za magnetizéra, také za podvodníka a také již za čistě vybájenou osobu a jsem do této chvíle miliony lidí takto prohlašován! A přece to ty ostatní miliony lidí nezmate. Tito jako uskutečňovatelé a nikoli jako pouzí posluchači Mého slova viděli v prostotě svého srdce, že Ježíš z Nazaretu byl více, nežli zač Ho mnozí učenci světa považují, anebo vůbec nepovažují. Proto se při tomto díle nikdo nedrž úsudku světa, který vyvyšuje jen to, což jeho jest, nýbrž drž se jedině hlasu srdce prostých! Prostí podají každému před očima dobrého Dárce správný úsudek. Rozum mudrců světských najde tu však nejleí příležitost, aby na to mnohonásobně narážel. Blaze mu, neztroskotá-li se při tom úplně!

[DB 1.0.6] Těm však, kteří praví, že tomuto dílu, aby se mohlo považovati za dílo dané shora, chybí prostota, klid, rozhled a jistá hloubka v celkovém světovém názoru 2, budiž zcela krátce pouze řečeno, aby se napřed ve svém srdci přesně zkoumali, zda snad právě jim nechybí to, co postrádají v tomto slově. Ostatně dali zde posudek proto, aby jako evrotí učenci přece jen také něco řekli o tomto díle, aniž vnikli do jeho úplné hloubky; neboť k tomu je zajisté zřejmě více třeba nežli sotva jediného zběžného přečtení jednoho oddílu tohoto díla.

[DB 1.0.7] Copak rozumí tací čtenáři prostotou? Já však myslím, že spis, který přes zcela nutnou, pro omezený lidský zrak tajemnou hojnost a hloubku toho co podává, je napsán tak, že mu mohou zcela dobře rozumět dokonce i děti, které dovedou jen trochu číst a nad abecedu a násobilku myslit, přece jen právem nepostrádá jisté prostoty. Obrazy a řeč však nevyžadují věčně nikdy prostoty Písma, nýbrž jen nadaného porozumění sebeprostšího srdce a snadného vyznání se v takovém Písmu; vše ostatní však – jako stará nemotorná řeč a několik tisíc let stará příslušná podobenství – je právě tak málo prostotou jako světský rozum světských mudrců. Co je tu podotknuto o žádoucím klidu a rozhledu a požadované hloubce v celkovém světovém názoru toho všeho je v tomto spise tím více, čím se toho kritizující rozum domnívá postrádat; neboť to, co srdci dodává klidu, musí zajisté samo mít klid v hojnosti. Rozumu to ovšem klidu dát nemůže, poněvadž rozum není schopen klid pojmout a proto v Písmu nemůže právě tak nějaký klid nalézt, jako nějaká řeka, dokud nedosáhla nejhlubší hlubiny mořské. Kdyby se však rozum světských mudrců dovedl pokořit a sestoupit ze své domnělé výše do prostoty plné životní komůrky srdce, pak by z tohoto klidu již také v tomto spisu nalezl onen postrádaný klid a nejúplnější rozhled právě v tomto klidu. Dokud se však rozum jako větrná korouhvička na špičce věže pozemské moudrosti neustále na všechny strany sem a tam otáčí všelikými větry pochybností, nemůže ovšem nikde nalézt klidu, kterého nemá sám, a tedy také ne onoho navyklého rozhledu, kterého používá na své větrné výši.

[DB 1.0.9] Za druhé však ti, kdož čtou tento spis z opravdové mysli, přece jen dosáhnou dostatečné hloubky leího světového názoru bez přičinění učenců, kteří se svými marnivými rozumovými pokusy věčně nikdy nedostanou do oněch pravých hlubin celkového světového a všesvětového názoru, jakého mohou praví čtenáři nabýt jen v tomto spisu – nehledíc ani k jiným a pozdějším spisům, v nichž se abychom tak řekli dosti srozumitelně a podrobně rozvinují a odhalují Slunce a s ním hmotně a duchovně všechny Soustavy planet, Sluncí i Centrálních sluncí.

[DB 1.1.9] Ti kdož mají Písmo a nečtou ho, podobají se žíznivému u studánky, v níž je čistá voda, které však pít nechtějí, buď z jisté duchovní vztekliny, podobni vzteklým psům, kteří místo aby vstrčili své čumáky do vody a se pozdravili, kousají, do nejtvrdších kamenů aby uhasili palčivou žízeň, anebo též bezpochyby z jisté vlažné lenivosti, a proto si k utišení žízně nechávají raději podávati od několika známých lenivých sluhů z nejbližší louže zapáchající bahno, aby pak všichni bídně zahynuli.

[DB 1.1.12] Na východě již stojí hvězda, která bude raziti dráhu Orionu, a oheň Velkého Psa je všechny stráví; a Já vrhnu velké množství Hvězd z nebe na Zemi, aby zahynuli všichni zlosynové, a Všude zasvítilo Moje Světlo.

[DB 1.1.14] Tobě, jenž jsi toto špatně napsal, platí toto především, potom však všem ostatním. Amen. Toto praví První a Poslední. Amen

[DB 1.2.3] Chudí ať nežebrají přede dveřmi boháče, kde zakouší úděl cizích psů a jejich srdce převrací se ve smutek a trpkost, - nýbrž ať jen přijdou s pevnou důvěrou ke Mně a Já je všechny občerstvím. Hladového nasytím, žíznivého napojím, nahého oději, nemocného uzdravím; chromý poskočí jako jelen, malomocný bude očištěn, slepý bude viděti, hluchý slyšeti, a slabého učiním silnějším nežli lva; bázlivý se stane odvážnějším nežli mladý hřebec a stařec nalezne klid. Chudý jest nejbližší Můj bratr; starám Se o něho. Ať se tedy nenechává znesvěcovat psy; neboť boháči světa jsou bratři satana a dětmi ďábla z pekla.

[DB 1.2.12] Úředníkům a pánům světa řekni bez ostychu, zcela věrně doslova, že jejich úřady nestojí výše nežli úřady Říše Mé. Každý úřad, jenž je proti úřadu Mému, zničím v brzku; běda jeho sluhům! Neboť jsem nejvyšší; Můj Zákon jest věčný, jako jsem věčný Já a zůstane jako Já věčně. Na moly, kteří chtějí Můj zákon ohlodati a ze svého bláta udělati protizákony, aby vyhladili Mé přikázání, svalí se Můj zákon s největší vahou a tíhou a zničí je, jakoby nebyli nikdy bývali. Každému, kdo se proti Mým přikázáním prohřešuje, může být odpuštěno, poleí-li se, uzná svou chybu a jí lituje, potom se obrátí ke Mně a ve Mně zůstane a Já v něm; kdo však chce Můj zákon podkopávati, toho rozdrtí, a nebude ho budoucně již na věky. Všechny světské zákony podkopávají Má přikázání, nejsou-li dány z Mé lásky muži, kteří jsou Mým Duchem poučováni. Běda tyranům, běda despotům, kteří vládnou kvůli trůnu, kvůli moci a vážnosti; neboť až přijde jejich čas nebude ani jednoho, a oni okusí moc slabých! Půda jest Má a pole jest Mé; toto praví opravdový, věčný Bůh lásky a moudrosti, a oznamuje to bláznovi pro mudrce světa. Amen. Já, Jehova, Amen.

[DB 1.3.7] Toto vše praví dobrý hospodář a spořivý Otec všem Svým dětem, aby se poleily, aby se jednou ujali dědictví, které jsem jim od věčnosti tak věrně připravil a uchoval.

[DB 1.11.23] A není-li však někdo, jakým nyní jsi, máš býti a zůstati ty, podrží sice po určitou dobu ten dar, ale tento dar milosti mu bude vzat, jakmile již není, jakým nyní jsi, máš býti a zůstati ty. A i potomci Eviny se budou povyšovati nad své hlavy a stanou se jim nevěrni až do morku kostí a budou páditi za psy a živiti se lejnem hadů a své děti kojiti prsy zmijí, a tvoji potomci budou jimi otravováni a budou umírati trpkou smrtí tělesně a ve věčné hanbě a trýznivé potupě duchovně.

[DB 1.13.34] Ábeli, pohleď na otce tvého těla, uchop jej pod paži! A pohleď na jeho ženu Evu, matku tvého těla, kterak úpí na zemi a pozvedni ji, aby byli oba a všichni ostatní tebou posíleni k útěku a dobrý, svatý Otec měl z tebe radost, že ukazuješ lásku slabému otci tvého těla, jako též své chatrné matce, a jako též všem svým bratrům a sestrám, ať požehnaným či nepodepsaným, neboť tvá síla je posílí a hojnost požehnání v tobě je občerství! A tak rukou dětské lásky a rukou bratrské věrnosti i se vší trpělivostí a láskou je veď až k místu, které ti oznámím tím, že všichni sklesnou vyčerpáním!

[DB 1.14.5] A ze světlých požehnání dštících mraků pravil jakýsi něžný hlas ke zbožnému Ábelovi: „Ábeli, Můj milý, osvobozený synu, mávni levou rukou mečem nad spícími a probuď je k lítosti a k poleení jejich života přede Mnou ve vší budoucnosti, a buď jim pravým vzorem Toho, jenž jednou přijde ve velkém čase časů a řekni jim, že až do té doby nebude již nikdo více prost zákona a že až do té doby a také ještě nadále budou přikázáni držeti v zajetí všechny, kteří se neučiní účastnými znovuzrození skrze Syna, jenž bude cestou, světlem, pravdou a věčným životem jako jediný Vítěz nad smrtí.

[DB 1.17.12] Kain ať pak požádá nejkrásnější sestru, která sluje „Ahar“ anebo „krása Evina:“, a ať s ní vejde ven na pole a udělá do země brázdu nástrojem který tu nalezne již připravený; ať do brázd naseje zrna, kterých tu mnoho nalezne, a plod ať pojmenuje „enice“; a až enice dozraje a jádro bude pevné a klasy hnědé, ať vybere pečlivě zrní z klasů a rozetře mezi kameny a mouku náležitě vodou navlhčí a zhněte z ní těsto, a těsto ať potom položí ne plochý kámen, který se rozpálí Sluncem a nechá je na něm ležeti třetinu dne a potom ať je odtud vezme a dá mu jméno „chléb“, ať vezme pak tento chléb, rozlomí a Bohu zaň poděkuje a pak jej se svou ženou Ahar požije.

[DB 1.18.4] A hle nedaleko chaty Kainovy, kterou zřídil Kain podle svých znalostí z větví stromů a pokryl eničnou slámou, tekla mohutná řeka, kterou jsem vyvolal z hlubin hor, podobných horám Měsíce, které jsou ve středu velké země Ahaly (nebo-li kolébky dětí slabých potomků Adamových – a jest to ona stará země, kterou nazýváte „Afrika“.)

[DB 1.18.11] Přijmi však milostivě také tuto malou oběť ode mne za nás všechny jako nepatrnou zástavu naší rozpálené lásky k Tobě, nejleí, nejsvětější Otče, a podrž nás stále v této Své vřelé lásce, kterou nám nyní všem tak milostivě dáváš ze Svého Slunce pociťovati, amen

[DB 1.20.14] „Kaine, slepý pošetilče, můj zlý bratře, hle, ten, kterého jsi zabil kamenem, stojí nyní proměněn před tebou a podává ti ruku, aby ses s ním smířil a neboj se podoby hada, jimž jsi sám! Kdopak to byl, ty a nebo had, jenž se stal nevěrný Pánu? Souložil jsi anebo had se svou ženou jako psi bez oběti před tím vždy přikázané? Byl jsi to ty anebo had, který zlořečil vedru a v největší lenivosti obětoval Pánu prázdnou slámu? Řekni, rozlítil se had, anebo ty ve své žárlivosti proti svému bratru? A zda nebyl onen had spíše zevním zjevením tvého vlastního zla v tobě, kterým ses sám ve svém velkém bludu přemluvil, abys svého bratra usmrtil?

[DB 1.20.27] A Kain pohlédl opět vzhůru k vysokým cimbuřím hor, a žádných mužů již neobjevil tu nevěděl co by tu počal. Po krátké chvíli však vztáhl ruce a přehlasitě křičel: „Nejspravedlivější Pane, proniká-li k Tvému uchu i z této velké dáli ještě můj křik, pak shlédni milostivě sem přes tato cimbuří kvůli dětem a mé ženě na poznamenaného uprchlíka před svatostí Tvých očí, která poznamenala mé čelo nocí hříchu, neboť při volném čele by se na mně nepoznala hanebnost, která je napsaná na čele, v rukou a na prsou velkého hříšníka, jehož hřích jest příliš veliký, nežli aby mu mohl býti kdy odpuštěn.“

[DB 1.20.32] Mou krev pak usmiřuj svými slzami lítosti, dokud tím nebude smyta skvrna s tvého čela, a své děti a svou ženu přiveď ve vší bázni před Pána. A učiníš-li tak svobodně ze sebe z bázně před Pánem, pak zůstaneš a budeš žíti, jakým jsi, psancem; ale v lásce pohneš zatvrdlým srdcem spravedlnosti.“

[DB 1.23.5] A tu otevřel nový kníže ústa a velmi velitelským tónem pravil: Poslechněte, všichni moji poddaní, mužští a ženští! Žádný nepovažuj nikdy nic za své vlastnictví, nýbrž toliko za vlastnictví mé, aby sváry a hádky mezi vámi konečně přestaly! Proto budoucně budete všichni jen mně sloužiti a pro mé komory pracovati; za to obdržíte podle své píle jísti a ti nejvěrnější budou směti ke mně blíže přijíti nežli méně věrní a vykonavatelé práv a vykonavatele spravedlivých trestů budou míti stravu leí. Běda neposlušnému! Neposlušné dám vyhnati k horám, a tam je zvířata zardousí a roztrhají. Ti pak, kteří budou z lenosti mé zákony přestupovati, nepozorností a lehkomyslností, budou trestráni do krve; ti pak, kteří se odváží mně jako knížeti nějak v něčem odporovati, budou potrestáni hady až do morku svých kostí a jejich jazyk jim bude vytržen a vržen za pokrm hadům. A kdo na mne někdy závistivým okem pohlédne, tomu budou oči vypíchány, aby budoucně již nemohl zříti svého knížete. Lenivý se pak stane nosičem a bude se s ním zacházeti jako se soumary s holemi a důtkami, aby byly jeho nohy běžnější a jeho ruce rychlejší.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Náhled v mobilu Impresum