Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 131 Robert Blum, Kniha 1

11. Mnich Tomáš však odpovídá na srdečný dík generála Theowalda tím, že on, Tomáš, má co děkovat za své nynější duchovní zdokonalení vedle Pána hlavně silné důtce generálově a po něm celému zástupu, který mu prokázal dobrou službu tím, že ho pro jeho velikou hloupost vyhodil. Poté praví Jan Kernbeiß: „Nejmilejší příteli, jen o tom již nic nemluv! Neboť já jsem byl také jedním z těch, kteří tě vyhodili, ale co se jednou stalo, to již nelze žel odčinit. Já jsem toho již tisíckrát litoval. Ale člověk, ať duch či tělo, se mnohdy rozpálí, že již ani sama sebe nezná a často ani neví, jakého je pohlaví. Podle nejmoudřejších zákonů Božích nemělo by se ovšem nikdy něco takového stát, ale žel, stává se to mnohdy dokonce i mezi jinak lepšími lidmi. Ale já myslím, že když pak lidští duchové své vzájemné poklesky mezi sebou pokud možno opět napraví, poprosí vzájemně za odpuštění a podají si ruce k přátelství věčného svazku, že se ani milý nebeský Otec nebude k tomu příliš hněvivě tvářit.“

12. Praví Tomáš: „Ovšemže! Jsou-li lidé mezi sebou v pořádku, pak jsou v pořádku také před Bohem. Neboť Pán Bůh nechce od lidí zajisté nic jiného, než aby vespolek žili jako praví bratři a sestry, aby se žádný nepovyšoval nad druhého a žádný nebyl soudcem druhého. My dva jsme neměli navzájem beztoho nikdy nic proti sobě, a proto také si nemáme co odpouštět. Že jsi mne však zde, v tomto duchovním světě, pomohl poněkud vyhnat ven, to se našeho starého pozemského přátelského řádu beztoho ani v nejmenším netýká, a to tím méně, že jsi mně tím prokázal rozhodně jen tu nejlepší službu. Bez této události bych snad ještě doposud zůstal až po krk vězet ve své mnišské hlouposti, v níž bych vám všem mohl ještě připravit lecjakou mrzutost, zatímco nyní milostí Páně mohu – a podle vyzvání svého vlastního srdce dokonce musím – mnohonásobně napravit hlouposti, kterých jsem se na vás již dopustil.

Kapitola 131 Náhled v mobilu Impresum