Praví Tomáš: „Ovšemže! Jsou-li lidé mezi sebou v pořádku, pak jsou v pořádku také před Bohem. Neboť Pán Bůh nechce od lidí zajisté nic jiného, než aby vespolek žili jako praví bratři a sestry, aby se žádný nepovyšoval nad druhého a žádný nebyl soudcem druhého. My dva jsme neměli navzájem beztoho nikdy nic proti sobě, a proto také si nemáme co odpouštět. Že jsi mne však zde, v tomto duchovním světě, pomohl poněkud vyhnat ven, to se našeho starého pozemského přátelského řádu beztoho ani v nejmenším netýká, a to tím méně, že jsi mně tím prokázal rozhodně jen tu nejlepší službu. Bez této události bych snad ještě doposud zůstal až po krk vězet ve své mnišské hlouposti, v níž bych vám všem mohl ještě připravit lecjakou mrzutost, zatímco nyní milostí Páně mohu – a podle vyzvání svého vlastního srdce dokonce musím – mnohonásobně napravit hlouposti, kterých jsem se na vás již dopustil. – Robert Blum, Kniha 1, Kapitola 131, Odstavec 12