Příchod popraveného do záhrobí a prvé dojmy. Uvědomování si pocitu života. Lidský mylný výklad této skutečnosti.

1. Nyní je tu otázka: Jak přišla jeho duše a jeho duch do věčného světa duchů? Jak se tam má? A co koná?

2. Zde musí být poznamenáno, že mnozí, kteří trestním soudem ztrácejí násilně svůj pozemský život, přicházejí do světa duchů jako uprchlíci s největším hněvem a pocitem pomsty vůči svým soudcům a po nějakou dobu pobíhají jako úplně šílení, což pochází od jejich velkého hněvu a nesmírné mstivosti. Z tohoto důvodu bývají tací poběhlíci, jsou-li to skuteční zločinci proti Božím přikázáním, tedy v základu zlí, ihned puzeni k peklu, které je jejich vlastním živlem, aby tam svou pomstu zchladili. Jakmile byla jejich pomsta poněkud zchlazena, vracejí se opět do vlastního duchovního světa a začínají tu znovu prodělávat, ovšem na nutně omezených cestách, svou zkoušku svobody.

3. Duchové však, jako je duch našeho muže, kteří přicházejí na onen svět světsky odsouzeni pouze jako političtí, tedy čistě světští zločinci proti světským zákonům, které jsou ovšem také ve svazku se zákony Božími, bývají zpočátku uvedeni pouze do stavu bez světla, v němž se nacházejí jako slepci, a tedy také nespatřují žádnou bytost, na kterou by vztáhli ruku a zchladili svou velkou slepou pomstu. Neboť velký hněv a velká pomsta způsobují již u lidí na tomto (pozemském) světě, že se hněvem a nejvýš žhavou zuřivostí msty stávají skutečně slepí. Tím spíš (na onom světě) způsobují tyto zlé vášně, u koho se vynořují a jsou domovem, stav úplné slepoty duše a ducha. V tomto stavu bývají tací duchové ponecháni tak dlouho, až se časem jejich pomsta přemění v pocit bezmocnosti a duše takto hluboce zarmoucená a uražená se dá ve stále více se vynořujícím pocitu bezmocnosti do pláče. Tento pláč pochází sice také z hněvu, ale odvádí a oslabuje.