Robert kárá Patetika, jenž si zakládá na cti. Dobrosrdečná hrdinka marně mu domlouvá.

1. Patetik opouští nyní hrdinku a ubírá se k Robertovi a co nejuctivěji mu oznamuje, jaké to necudné bytosti znečišťují zde v duchovním světě jeho nejvýš vznešený dům. On by takové bytosti vykázal někam jinam.

2. Praví Robert: „Vážený příteli, to zde naprosto nejde. Hleďte, my jsme nechtěli na Zemi dosáhnout ničeho jiného, než úplné rovnosti mezi lidmi a v každém ohledu a vztahu jejich nejúplnější rovnoprávnosti. Čeho však nebylo možné dosáhnout na Zemi, toho se nám všem v nejúplnější míře dostává nyní (zde)! A to je pravý dar nejvyššího Vládce všech nebí a všech světů. Chcete-li tedy být pod touto nejsvobodnější konstitucí, kterou nám zde dává Bůh Sám, vpravdě šťastní, pak nepřeceňujte nikdy svou lidskou hodnotu, a svědomitě uvažte, že všichni lidé obého pohlaví, které zde vidíte, mají zcela stejného Boha svým Stvořitelem a Otcem, a pak budete tyto lidi vpravdě milovat a naleznete za to pravou (opětovanou) lásku, která zde jedině způsobuje štěstí všech. A tak budoucně nebudete také nikdy muset, jako je tomu na světě, brát útočiště k čestným soudcům, abyste byli ospravedlněni před těmi, kdo vás uráží; nýbrž vaše vlastní srdce vám zjedná nejlepší a nejpatrnější ospravedlnění v srdcích vašich bratrů a sester. Ostatně vám není třeba se vůbec starat o to, zda bude můj dům těmito ubohými bytostmi znečištěn anebo ne, neboť o to je už postaráno. Také se vám musím otevřeně přiznat, že ona povídavá hrdinka je mně milejší než vy. Je, jaká je, Vídeňačka, a má dobré srdce. Vy však jste tak zvaný c.k. penzionovaný filozof bomb a kartáčů, který se dává titulovat jen „vy“ aniž by povážil, že jsme zde všichni bratři a sestry. Řekněte sám, kdo mně zde má být dražší, vy, anebo ona, Vídeňačka ve své úplné pravosti?“

3. Patetik se Robertovi ukloní a praví: „Jestliže se zde k čestným mužům, takto mluví, pak prosím, abyste mně ráčil dovolit, abych se směl opět odebrat ven na čerstvý vzduch; neboť zde to páchne sprostotou a holotou!“

4. Praví Robert: „Příteli, v tomto domě není ani žalář, ani nějaká pouta – mimo pouto lásky! Nechcete-li si je dát líbit, pak můžete právě tak svobodně opět odejít, jak jste sem přišel! Jen to vám musím žel k tomu poznamenat, že kdybyste snad zase dostal chuť a chtěl se vrátit do tohoto domu lásky, šlo by vám to poněkud těžko! Neboť mohlo by se velmi snadno stát, že jakmile byste učinil prvý krok do vnější svobody, ihned byste z očí ztratil tento dům! Nyní víte, na čem jste a co máte správně činit. Jste však svobodný a můžete činit, co chcete!“

5. Patetik se nyní zarazí a neví, co by učinil. Ale naše hrdinka rychle přistoupí a praví: „Zůstaňte tu! Jen tak nespěchejte! Hleďte, já se už dávno nehněvám! Mně jen zamrzelo, že jste chtěl milému Pánu Bohu upřít dokonce všechnu milost a milosrdenství. No, a tak jsem vám holt řekla jen své mínění, přitom jsem však byla zcela dobrosrdečná. Ale vy byste mne byl zlostí hned sežral, kdyby vám to bylo možné! Potom jste na mne šel ještě žalovat a rád byste mně chtěl vidět potrestanou. Ale pan Blum je holt trochu chytřejší než my dva, a tak jste nic nepořídil, a to vás nyní mrzí. Ale zanechte té mrzutosti! Nehněvejte se a zůstaňte tady! Potom bude zase všecko dobré! Jsme vesměs chybující lidé, a proto už musíme holt mít navzájem trochu té trpělivosti! Co by to bylo, kdybychom jako duchové byli ještě i zde unáhlení! Pojďte jen opět k nám! Však vám starý Franc, který byl dlouho vaším cídičem bot, již zase hlavu napraví! No, už se na mne nehněváte?“

6. Praví Patetik: „Ne, nehněvám se už na tebe! Neboť věru, neposloužilo by mně ke cti, abych se na tebe hněval, protože ty proti mně přece jen takřka nic nejsi! Ale do vašeho středu, kde vládne ta největší sprostota, se také již nemohu odebrat; nýbrž budu se zde zdržovat v kruhu vzácnějších. A tak tedy ustup zpět!“ Praví hrdinka: „Ale dejte pozor, aby se té honoraci neudělalo vedle vás špatně, vy domýšlivý hlupáku! Co vlastně myslíte, že jste zde? Já jsem sice velmi veselé vídeňské děvče; ale špatná zrovna nejsem. Jsem-li však pro vás příliš špatná, pak si holt vyhledejte nějakou lepší! Tamto jich stojí hned dva tucty! Jděte tam a zkuste holt štěstí. Ony vám už řeknou, zač stojíte!“

7. Hrdinka se ubírá opět mezi své. Patetik však ohrne nos a dělá jakoby povídavé hrdinky naprosto nedbal.