Ale Heleně jde to však nejhůř, aby mlčela. Ale Jellinek jí praví: „Nejmilejší sestro, hoř si vnitřně jak chceš a dovedeš; ale navenek se mírni kvůli těm, kteří zde jsou ještě slepého srdce, aby jim z toho pokud možno nevzešel žádný soud. My pak budeme nyní konat velkou radu, jak mně potají svěřil Pán. A přitom se musíme chovat pokud možno klidně, aby nepozorovali nic ti, kdo ještě nepoznávají, že Pán všeho života je jim tak nadmíru blízko. Proto buď tedy klidná!“ – Robert Blum, Kniha 1, Kapitola 78, Odstavec 2