Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 79 Robert Blum, Kniha 1

3. A co bude třeba těmto všem zde při této poradě činit, bude ti na konci této porady úplně jasné. Dávej jen pozor! Mysl společnosti se nyní náležitě uklidnila, a tak tedy nyní také začnu ihned mluvit. Ale nesmíš se snad vyděsit, budu-li někdy mluvit poněkud ostře a budou-li zde kolem nás míjet lecjaké zjevy, které ti ovšem příjemného pohledu neposkytnou! Ale tu se drž jen pevně Mne, a tak budeš ihned opět posílena!“

4. Poté Se obracím ke společnosti a mluvím takto se tázaje: „Dětičky! Přátelé! Já, vás všech pravý Otec, Bůh a Pán a Tvůrce nekonečnosti se vás táži: Jak se vám všem nyní líbí Země? Co chcete, abych jí učinil?“

5. Praví Adam: „Pane, věčná Lásko! Nikdy nebyla Země horší, než je nyní, ale také Tvá Láska nebyla nikdy větší, než je nyní! Učiň jí podle Své Lásky! Neboť hle, moře, daleko vidoucí oko Země, osleplo. Vlož do něho mocný oheň a učiň, aby mocným plamenem nastalo světlo v propastech, aby se jím všichni netvorové poděsili a zahynuli hanbou, která má být jejich konečnou odměnou za jejich černé skutky! Tak jsem to poznal a tak jsem to viděl a vidím jako prvý člověk Země.“

6. Poté praví Noe: „Pane, k Němuž jsem se vždy modlil a Jemuž jsem věrně víru a lásku zachoval! Když se asi před čtyřmi tisíci léty zachtělo mému bratru Mahalovi sklonit svůj zrak ze svatých výšin do nížiny a podniknout cestu do Hanochu, kde Drohuit a Fungar Hellan tropili neplechy, a když se jedna dcera Mahalova stala královnou v nížině, hle, tehdy jsi mne povolal a oznámil, abych postavil mocný koráb k záchraně své malé rodiny a mnohých zvířat, která Tvá moc hnala ze všech krajin Země do onoho rozsáhlého korábu.

7. Učinil jsem, jak jsi, Pane, chtěl. A budoucnost poučila mne i můj dům, jak to bylo dobré, že jsem Tě bezpodmínečně poslechl. Tehdy bylo lidstvo špatné a zlé a podporovalo na půdě zemské zlo a znesvěcovalo děsně dílo rukou Tvých. Ale nicméně vše, co se tu děje, dělo se v jakémsi určitém, ostře ohraničeném řádu, a lež, pýcha a satanská vládychtivost nenadýmala hruď téměř každého smrtelníka tak, jako je tomu nyní v této době na Zemi.

8. Lidé byli tehdy ovšem také ukrutní, a jednotlivé skutky naleznou sotva sobě rovné. Ale nyní se stali hyenami a tygry a dopouští se ukrutností, jichž se děsí celá nekonečnost. Tehdy jsi poslal strašlivé vodstvo na smrtelníky a utopil jsi všechny pachatele zla. Co asi učiníš nyní, ó, Pane? Já však znám velikost Tvé lásky. Také vím, že jsi tehdy želel utopeného lidstva, neboť byly tu také mnohé děti, které sály ještě prsy matek. Budeš také nyní želet, kdybys mocným ohněm očistil tisíckrát špinavější Zemi, aby se stala opět hodnou přijmout šlépěje nohou Tvých?!“

9. Poté Noe umlká. A starý otec Abraham povstává a prosí o dovolení, aby směl mluvit. Já mu však pravím: „Mluv, neboť tobě se dostalo zaslíbení, které musí být splněno!“

10. Praví Abraham: „Pane, tisíc anebo deset tisíc let je před tebou jako jediný den! Neboť z tebe vzešel čas a prostor, ale Ty jsi nad oběma. A nejvzdálenější minulost jakož i nejvzdálenější budoucnost jsou Tobě jako příběh jednoho dne. Láska je podstata Tvá a nejvyšší dobrotivost moudrost Tvá. Mysl Tvá je měkká jak vlna a sladký jako večerní vánek vesny je srdce Tvé. Všechny cesty Tvé slují slitování a vedení Tvá jsou spravedlností srdce Tvého.

11. Když jsem se přel v zemi kanaanské se svým bratrem o část země, tehdy jsi pohlédl na mé srdce a shledal jsi je ochotné povolnosti. A hle, dotkl ses duše mé a ona pravila Lotovi: „Bratře, vol svobodně! Hle, velká je půda daleké země. Proč se tedy máme přít o její pomíjející majetek? Jdi, anebo zůstaň! Půjdeš-li ty na západ, půjdu na východ, aby pokoj a jednota vládla mezi námi a mezi všemi těmi, kteří přijdou po nás. Chceš-li však zůstat, pak mávni holí směrem, kam chceš, abych odešel. A hle, učiním podle tvé vůle! Ale zde pospolu nemůžeme nikdy bydlet, ježto ty nemůžeš kráčet po cestách pokoje!“

12. A Lot pochopil má slova a vzal si je k srdci a pravil: „Bratře, zvolil jsem si západ; tam chci odejít. Tobě však je volno, zda zůstaneš či půjdeš buď na sever nebo na jih nebo na východ. Avšak ať půjdeš kamkoli, nezapomeň nicméně na Lota!“ A žehnali jsme si a šli – on na západ a já na východ.

13. Ale Lotův lid se na svých bohatých nivách brzy mocně pozdvihl a vystavěl Sodomu a Gomoru a stával se zběsilejším a zběsilejším. I vyslal jsem k Lotovi posly, avšak nic nepořídili. Mnozí byli usmrceni a nemnozí, kteří se navrátili, přinesli vždy nejhorší zvěst. A hle, časem jsi opět zkoušel mé srdce a shledal jsi je spravedlivé před Sebou a poslal jsi z výšin sluhy ke mně, a oni mně sdělili, co zamýšlíš se Sodomou a Gomorou. Avšak já jsem se toho ulekl a prosil jsem Tě za ušetření a předkládal jsem Ti možné spravedlivé. Ale oko Tvé je takové nenalezlo až na jediného – Lota. A hle, toho jsi zachránil, ó, Pane! Ale Sodomu a Gomoru jsi dal ohněm seshora zpustošit.

14. Když pak byla obě města i s lidmi a dobytkem v močálu pohřbena, tu pohlédlo Tvé srdce k oněm městům. A hle, opět jsi želel krutého soudu nad Sodomou a Gomorou, a učinil jsi se mnou smlouvu a k splnění Tvých velkých slitování dal jsi mně velká zaslíbení.

15. A jak jsi mně slíbil, tak jsi také vše až do této doby splnil. Ale Tvá zaslíbení sahají ještě nekonečně daleko nad tuto dobu. Ó, Pane, pamatuj nyní, kdy se všichni národové Země dostali opět, a to do největšího, kvašení, na Svou se mnou učiněnou smlouvu. Ty znáš nepřátele Svých dětí. Znáš jejich hrabivost, jejich nepoddajnou vůli. Což nevidíš mnohé vlky, hyeny a tygry, jak se nesvědomitě a nestoudně v útrobách Tvých jehňat rýpají a ohnivými dračími zuby je rozsápávají?! Ó, Pane! Mohl-li jsi potrestat Sodomu a Gomoru, ó, pak uchop nyní také vlky, hyeny a tygry a zabij je jako smírnou oběť za všechny ty křivdy, kterých se dopouštějí na tvých dětech. Ale ušetři krev spravedlivých a krev Svých dětí!“

16. Poté povstává Izák a praví: „Ó, velký Pane! Já jsem prvý list, který se začal ukazovat na velkém stromu života tvého zaslíbení, které jsi učinil mému otci Abrahamovi. Velmi starý a téměř celý vyschlý stál v téže době strom života Tvých dětí v zahradě lásky, zatímco had velmi plodně naplňoval svým plemenem všechny nivy Země. Ale Ty jsi, ó, Pane, ohledal celou suchost stromu života Svých dětí a oživil jej od kořene až k nejvyššímu vrcholu a dal jsi mu novou svatou hnací sílu. A hle, já jsem byl prvý živý list na větvích tohoto svatého stromu.

17. Abraham měl velkou radost při pohledu na tento prvý, tak nadějně zelený list. Ale Tobě, ó, Pane, zalíbilo se zkalit jeho radost a zkoušet jeho víru. Přikázal jsi mu, aby mne zabil a na hořící hranici obětoval. To jsi učinil, abys hadovi ukázal, jak silná byla víra Tvého syna Abrahama. Když pak Abraham poslušností osvědčil moc své víry, tu vedl jsi houštím hory kozla, živý to obraz satana a jeho vládychtivosti. Houští se opletlo téměř k samému okraji rohů kozla, jež byly znamením jeho urputnosti, jeho neposlušnosti, jeho pýchy a jeho dychtivé vládychtivosti, podobně jako je houští případným obrazem veškeré světskosti. Tohoto kozla musel pak můj otec uchopit, zabít a místo mne na hořící obětní oltář položit.

18. Ó, Pane, mohl-li jsi tehdy hnát světského kozla do houští a k zabití a na znamení spravedlivého usmíření položit na stravující oheň oltáře, ó, pak učiň nyní také totéž ve skutečnosti! Neboť byl-li tehdy kozel jen symbolem, podobně jako já sám předzvěstí Tvého příchodu na svět a druhého stvoření skrze Tvé velké vykupitelské dílo, stal se však nyní tento kozel nejúplnější skutečností ve světě tak velký, že jeho rohy dosahují nyní až do Tvých nebes. Zbuduj tedy nyní konečně již také velký obětní oltář nad celou Zemí! Uchop toto hanebné zvíře, které se svými mohutnými rohy přemocně skrz naskrz zapletlo do nejhlubšího houští světa, zab je a uvrhni do mocného ohně velkého obětního oltáře!

19. Ó, Pane, neváhej již, nenechávej mnohé zelené listy na stromu života ožírat nejhříšnější žravostí tohoto zvířete, nýbrž čiň podle Svého zaslíbení! Neboť hle, doba dospěla k úplné zralosti a Tvé děti nyní hlasitě volají: „Otče, otevři Se! Ukaž Svá práva! Uchop sekyru Své spravedlnosti a zab ono zvíře, jež svými rohy začíná nyní již dokonce na pevnosti nebeské narážet! Amen!“ “

20. Praví poté Jakob: „Ó, Pane, ty jsi se mnou zápasil a nenechal mne dále jít, a když jsem tě uchopil, dal jsi mně ránu do boku, takže jsem pak po celý svůj život kulhal! Ale tato rána mne nebolela, neboť zápasil jsem s tebou z lásky. Ale nicméně zůstala všem příštím dětem a ty ovšem pociťovaly také bolest. A hle, rána a bolest dosáhly nyní nejvyššího stupně! Ó, osvoboď nyní konečně děti od rány a jejího bolu!

21. Čtrnáct let jsem sloužil pro nebeskou Ráchel a hle, Ty jsi mi dal světsky ošklivou Leu. Já jsem si ji vzal a nereptal. A ještě jednou čtrnáct let jsem musel sloužit a trpět pro nebeskou Ráchel pronásledování. Pak jsi mi ji sice dal, ale musela být neplodnou, takže jsem do jejího lůna musel vložit jiné lůno, abych dal život mému semeni. Ó, Pane, hle to bylo od tebe kruté opatření.

22. Vezmi však nyní již konečně zpět Svou krutost! Vezmi plodnost Ley a dej ji v plné míře nebeské Ráchel, aby byla Země už jednou zlé havěti hadovy zbavena a aby na její půdu mohly vstoupit jen děti nebeské Ráchel! Ó, dej už, aby se Josef a Benjamin stali skutečnými dětmi z lůna nebeské Ráchel a nech vyschnout pramen Ley!“

Kapitola 79 Náhled v mobilu Impresum