Františkán dívá se zde velmi horlivě ještě zdálky velkou branou a za chvíli praví: „Pane, to je prazvláštní! Ať se dívám, jak dívám, nespatřuji nic, než podle svého mínění téměř nekonečný hřbitov s nesčíslným počtem náhrobků. Opravdu je to velmi podivné muzeum! A čím blíže přicházíme k bráně, tím jasněji se mým očím ukazuje nekonečný hřbitov. Vidím nyní již mnoho našich členů společnosti, kteří nás sem předešli, hemžit se kolem pomníků, zřízených nad hroby. Ale nějaký radostný úžas mé uši neslyší, zato však sem tam výkřiky velké hrůzy. Pane, v tomto muzeu nalezneme jistě zoufale málo zábavného!“ – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 151, Odstavec 6