Praví dřívější velký služebník v největším úzkosti a v přestrašném chvění: „Ó, nejsvatější apoštole Petře, skálo Boží! Popros za nás, ubohé hříšníky, Pána, abychom nebyli uvrženi do pekla, ale zato raději na celý milion let do očistce. My teď všichni uznáváme, že jsme všichni co nejohavněji hřešili! Také pociťujeme nejhlubší lítost nad naším tak velkým pozemským zaslepením! Také však teprve teď víme, že jsme tělesně skutečně zemřeli. Kdybychom to byli věděli a poznali dříve, byli bychom se také jistě po celou dobu v tomto světě podrobili nejmocnější lítosti a nejpřísnějšímu pokání. Ale mysleli jsme, že jsme ještě na světě, a proto jsme také zůstali dosud starými zatvrzelými hříšníky. Vidíš přece, že nyní jsme zde všichni naplněni nejhlubší lítostí. Buď nám tedy také jen poněkud milostivější a milosrdnější! Učiníme vše, co by od nás Pán žádal, ale jen ať nás ušetří pekla!“ – Robert Blum, Kniha 2, Kapitola 232, Odstavec 13