14. Praví poté Petr: „Ano, ano, to již všichni dávno víme, co jsi nyní řekl. Že pociťujete palčivou lítost, to musí tak přijít, neboť právě ve věčnosti vzrůstající a stále palčivější lítost patří podle vašich dogmat dokonce k pekelné trýzni. Hlásí se nyní u vás již pekelnou ranou a také vás věčně již neopustí. A tato lítost, která pochází z bázně před trestem beztoho před námi nemá žádnou cenu, neboť lítost před námi musí pocházet z lásky k Bohu, nikoli však z bázně před peklem!

15. Rovněž tak je tomu i s pokáním! Před námi má cenu jen svobodné pokání, které prýští z živé víry a opravdové lásky k Bohu a ke všem lidem. Pokání vynucené strachem z pekla je úplně bez prospěchu a bez ceny, i kdyby bylo mnohem horší než všechny ty strašné věčné trýzně a pekelná muka, kterých se vám, chce-li tak Bůh, dostane brzy.“

16. Těmito slovy Petrovými, obsahujícími málo útěchy, jsou quasi (takřka) čekatelé pekla uvedeni do takové úzkosti, že klesnou vesměs k zemi a zde jen sténajíce vyrážejí slova: „Ó, Je-sus, Maaaarria a Jo- sefe! Mi- lost! – Mi- lost!“