First edition German English Afrikaans Serbian Slovak Czech Spanish Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 238 Robert Blum

[2.238.2] Ale důstojník je velmi nelaskavě osloví a praví: „Pošetilé ženy a pobožnůstkářky, jedna větší druhé, jak vám může něco tak hloupého vůbec napadnout?! Copak myslíte, že soudný den musí vypadat právě tak, jak vám jej líčili popové? Je zde ovšem soudný den pro nás, pro všechny, protože jsme dosud žili v nejtemnější noci! A Pán Bůh Sám nás v tento den probudil, jinak bychom zůstali ve věčné noci světských omylů. A hleďte, to je pravý soudný den, v němž se nám naskytuje navěky spása. Je a existuje také sice soud smrti, v němž jsme až do této chvíle až po uši vězeli, ale to je soud z nás samých, a ne z Boha. Slovo Boží samo, jímž jsme se stali, a propůjčená nám svoboda vůle jsou tím, co nás soudí a musí soudit, jinak bychom byli kameny bez života. Jestliže jsme si však ze své nejvýš svobodné vůle dali smrtelnou ránu a nemůžeme si pak v smrti sami pomoci, pak přichází shora Otec se Svými anděly a pomáhá mrtvým opět k životu. Když se pak mrtví v duchu opět probudí k věčnému životu v Bohu a u Boha, pak je to pro každého probuzeného opravdu poslední soud – (jüngster Tag – nejmladší den) tak jako je také pro každé novorozené dítě onen den, v němž se zrodilo na svět, pozemským soudným dnem, (nejmladším) dnem, jako je tento (den) pro nás všechny. Proto se již tak pošetile nebojte zmíněného dne hrůzy, který v tomto duchovním světě věčně nikdy nepřijde a přijít nemůže. Zda není psáno v Písmu, pokud si na něj vzpomínám: ‚A Já ho, praví Pán, o soudném dni probudím!‘, a ne: ‚Já ho o soudném dni usmrtím a zatratím!‘ Hleďte, hleďte, jak jste pošetilé!

Kapitola 238 Náhled v mobilu Impresum