[DB 1.8.1] A hle, tu zastřela věčná Láska Svou tvář a vzdálila Se podle čísla řádu na určitý čas a byla z hlubiny Svého slitování slepá a nechtěla a nemohla věděti, co nově stvoření učiní v soudu Božství pro zkoušku jejich svobody v krátkosti doby na Zemi skrze lásku slitování. A místo, které jim bylo dáno k obývání na pevninách Země, bylo údolí a byla zahrada a bylo nazváno ráj, a byla to země, která později oplývala mlékem a medem a bylo to místo, které ve velkém čase časů největších skutků věčné Lásky slulo „Bethlemem“ a bude tak dále slouti na věky, a bylo to místo, kde věčné Slovo poprvé v masitém těle spatřilo Světlo Své milosti svítiti z dalekého Slunce, Měsíce a všech Hvězd krůpěji slitování.

[DB 1.9.2] A slzy Adamovy byly uchovány v lůně země a slují „thummim“, aneb kameny, z nichž obrazně vyzařuje světlo sedmi Božích duchů, a staly se pevnými světlem milosti z tepla Lásky, přiměřeně k jeho lítosti jako trvalý památník osvěcující moudrosti a byly rozptýleny po celé Zemi na potěšující znamení příštího znovuzrození, kterak toto znovuzrození má být jako tyto slzy Adamovy způsobilé k přijetí a k dílčímu nejkrásnějšímu navrácení velkého světla z moře milosti a slitování věčné Lásky a má odolati každému těžkému pokušení světa.

[DB 1.20.12] „Ó, mlč“ pravil Kain, „tvé něžné údy jsou rovněž mnozí hadové plni hořkého jedu, a pod tvými měkkými, naduřelými ňadry spočívá neproniknutelný pancíř, kterým a na kterém budou tvá hadí rámě drtiti mé ubohé a slabé pokolení! Neboť v této podobě uděláš si samého obra Leviathana svým nejposlušnějším služebníkem!“

[DB 1.24.10] A jméno „Kain“ ti bude vzato a bude ti dáno jméno jiné a toto jméno sluje „Atheope“, to jest „bez vůle podle vůle Boží.“ A takto utvářený musíš se svými uplésti z rákosí a třtiny velký koš, sedm mužských délek dlouhý tři mužské délky široký a jednu mužskou délku vysoký, velmi pevný, a pak jej musíš zasmoliti pryskyřicí a všelikou smůlou. A až to se vší pílí vykonáš, pak jej musíš postaviti na velkou vodu a na čtyřicet dní nashromáždíš plodů; a až to učiníš, pak vložte plody do koše a na konec vystupte všichni do něho!

[DB 1.24.16] A tu pravil Ábel: „Nuže, bratře Atheope, jsi prost vší viny, která zůstala domovem u Hanocha, a tak tedy čiň podle vůle Páně! Amen.“

[DB 1.25.1] A hle, tu zmizel Ábel a Atheope jedl z plodů, poprvé ve svém životě úplně veselý, a konal přesně, jak mu bylo poručeno.

[DB 1.25.3] A hle, tak žije dosud tento Atheope přirozeně i duchovně až do této chvíle, skryt na jedné malé zemi uprostřed velkých vod, kterou nikdy žádný smrtelník nenalezne, jako stálý pozorovatel vašeho jednání.

[DB 1.25.5] A takto nasycován žije Atheope do této chvíle tělesně jako prvý lidský syn v daleké přítomné zemi a může zříti počínání všech lidí a jest tedy starým svědkem všech Mých skutků až po vás.

[DB 1.28.18] A hle, řeč Uvrakimova oživila znovu Thahiraka, jakož i ostatní, kteří mluvili před Farakem licoměrná slova plná zištnosti; a tak začal také on ještě mluviti jako někdo, kdo je nositelem a pravou pokladnicí zla, a také jako někdo, kdo si osoboval božská práva a věci – jako Boží pro všechny věčnosti nedotknutelnou svatost, Jeho spravedlnost, Jeho lásku, Jeho Všemohoucnost, ano dokonce i celé stvoření, jakoby je mohl jedním prstem zničiti, neboť, jak často říkával, přišel starému Bohu na kobylku a dokonce si troufal vejíti v zápas s Mou silou a prohlásiti Mé všemohoucnosti boj – a ježto jsem z lásky nechtěl tasiti velký meč Své zloby proti bídnému červu v prachu – jako Nekonečný proti ničemu, jež pro svou nevýslovnou malost naproti Mé věčné velikosti a nekonečné moci sotva lze spatřiti – říkal každému, že Má slabost má z jeho síly strach.

[DB 1.29.1] A hle, tu povstal ještě jednou Farak a pravil: „Hle, bratře Thahiraku, Bůh a všichni osvobození duchové nemohou již na všechny věčnosti věčností učiniti nestavším, co se již stalo; tím méně to můžeme učiniti my slabí lidé! Považ sám, že je-li u člověka jen nějaká jiskra božské moudrosti, zda by tato moudrost jistě nesoudila a nemluvila takto:

[DB 1.29.10] A hle, takto potom tato poněkud lepší vláda pokračovala vlnovitě více nežli pět set let dále, také ještě za synů, to jest za dětí a vnuků Hanochových jako tu byli jeho nejmladší syn Irad (prudký, jako žák Farakův, vládnoucí sto let, pak jeho nejmladší syn Mahujel (fatalista, aneb hlasatel osudu), vládnoucí též sto let, pak jeho nejmladší syn Methusael (vytyčovatel cíle a vynálezce přírody a jejich sil), vládnoucí stodeset let, a konečně téměř již zcela na mne zapomínající syn Lamech (vynálezce trestů smrti, jež byly za jeho vlády velmi běžné) vládnoucí po dvěstě let.

[DB 1.29.13] Nyní však žil ještě zcela dobře Methusael, nejstarší syn Johredův (tajemný mudřec druhu dávno již zemřelého Faraka), a jeho nejmladší bratr Hail (věrný žák Johredův a právoplatný vladař).

[DB 1.29.14] A hle, Lamech, hrubý, temný, ctižádostivý, křivopřísežný člověk, který si pro svou ctižádostivost zcela dobře vyfilozofoval, že je rovněž oprávněn vládnouti, rozlítilo se v sobě nad starým zvykem; a jelikož byl tomu také ještě obklopen rotou stejně naladěných, zlých druhů, konal jednou, právě když smrtí Methusaleovou nadešel čas nastoupení vlády Hailovy, v tomto vládychtivém ohledu, zlé poradní shromáždění, aby vypátral, co by se tu mělo učiniti, aby dosáhl jistě svého zlého účelu.

[DB 1.29.15] A hle, jeden, který slul Tatahar (to jest Krvežíznivý, také Krvavý pes), dal mu hroznou radu řka: „Jest nás počtem sedmasedmdesát, silných jako stromy, smělých jako tygři, odvážných jako lvi, a ukrutných jako hyeny, a ty však jsi mistr nás všech, myslíme tedy, že by ti nemělo býti zatěžko pořádným kyjem v ruce učiniti konec moudrosti Johredově, v lese tamto poblíž hor, kde jsme posledně honili tygry. A až nějaká žravá hyena rozdrtí svými ostrými a silnými zuby jeho kosti, pak ji můžeš z vděčnosti hoditi jako cukrovinku také ještě hocha Haila, což bude pro tyto hladové lesní dravce vítané jídlo. Potom lidu řekneme, že byli na jedné honbě na hyeny v příliš velké důvěře ve svou skrytou moudrost, tedy v šílené odvážnosti, v pohoří hyenami roztrháni a sežráni. A ježto tu pak budeš jediným právoplatným potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti ještě upře panství a vládu?!

[DB 1.38.4] A Cilla měla pak syna, totiž Thubalkaina a jeho sestru Naeme. Mým milostivým dopuštěním se stal Thubalkain mistrem v opracování kovů, a Naeme pak krotila divoká zvířata a tím opatřovala svému bratrovi a jeho pomocníkům vstup do rudných hor a byla na celém těle velmi krásná a měla velice pokornou, ale také tím zmužilejší duši a ve svých očích měla velkou sílu, takže před jejím pohledem se stávaly pevné kameny voskem a tvrdé zuby šelem měkké jako peří holubice.

[DB 1.38.8] Právě za doby Naeme se stalo na Můj rozkaz se strany dětí Adamových prvé poslání jednoho dobrého posla s hor do nížiny Hanochu, aby tam zvěstoval Mé jméno a to přímo na dvoře samého Lamecha. A hle, Lamech přijal onoho posla dobře; a tímto poslem byl vnuk Adamův, pocházející od vnuků Adamových před Setem a slul Hored („Hrozný“) a byl velký, moudrý a neměl ani ženy, ani dětí. A když pak Lamech po poučení Horedově vešel do sebe, prokázal tomuto poslu velkou čest, svolal svůj celý ženský dvůr a prosil posla, aby si vybral nejkrásnější ženu. A hle, tu pohlédl Hored proti Mé vůli na ženu Thubalkainovu a ona musela na život a na smrt poslechnouti příkazu Lamechova.

[DB 1.38.9] Neboť, ačkoliv Naeme bylo již téměř osmdesát let, byla nicméně tak krásná, že by nyní osmnáctiletá bujná slečna musela před ní do noci zalézti. Thubalkain byl beztoho již odjakživa na nevěru zvyklý; proto mu také tato událost nešla příliš k srdci, a to tím méně, že jej Hored ujistil, že mu předně divoká zvířata nebudou moci již uškoditi následkem jeho zbraní a kovového oděvu, a za druhé, že mu opatří s hor několik silných pomocníků, kteří ho budou přede vším chrániti a ukážou mu teprve správný způsob, jek obráběti kovy k všelikým užitečným věcem.

[DB 1.38.10] Thubalkain byl tím také úplně spokojen, a tím byla věc hanebně odbyta. Hored opustil Hanoch a vrátil se, se svou ženou opět do hor.

[DB 1.38.12] Tímto oklamáním byl Thubalkain nucen přemluviti svého bratra Jabala, syna z Ady, aby se s ním spolčil, postavili si na horách huti, obydleli je jako stráže a teprve tímto způsobem vystupovali jako obyvatelé hutí.

[DB 1.38.13] Takovým způsobem zřídili řádnou výrobu kovů a vyráběli steré, dílem užitkové, dílem však též ozdobné, galantní, skvělé věci, které šly za výměnu plodů na dračku. Ano, téměř ze všech měst, jakož i z ostatní velké země cestovali lidé k chráněným hutím a podle přepychu a potřeby tu nakupovali a byli velice oddáni Thubalkainovi a přiváděli své syny do učení k Thubalkainovi, čímž tento hutní lid v krátké době tak vzrost, že z něho začínalo býti Lamechovi úzko.