22. Takto jsem přišel tedy také Já jako věčné Prabytí všeho bytí a jako Prasvětlo všeho světla a života do světa temnoty k těm, kteří byli ze Mne; ale oni Mne nepoznali v noci svého zesláblého výsostného pocitu!

23. Tento 5. verš poukazuje totiž právě na to, jak přicházím, podle původních způsobů a vztahů a v nich, jako zcela Týž, Kterýž jsem byl od věčnosti, do tohoto světa Mnou a ze Mne stvořeného a tento svět Mě nepoznává jako své nejvlastnější Prabytí.

24. Ale Já jako Prazáklad všeho bytí musel jsem ze Svého pravěčného Všesvětla vidět, jak výsostný pocit jako Prasvětlo v lidech ustavičným bojem stále více ochaboval a slábl a tudíž se jako životní světlo také zatemňoval a nakonec zcela tak zatemnil, že by Mne lidé, kdybych k nim přišel v podobě ze Mne jim dané nepoznali, aspoň velmi mnozí ne, zvláště kdybych k nim přišel dočista jako Deus ex machina (náhle se objevivší Bůh) zcela neočekávaně a nepřipraveně v omezeně lidském tvaru a musel pak Sám Sobě přičíst, kdyby Mne lidé, nepřipravení na takový Můj příchod, nemohli vůbec poznat.