Jan 1,2. To bylo na počátku u Boha.

9. Je-li nyní prvý dostatečně objasněný verš snadno pochopen každým, kdo má jen trochu světla, vysvětluje se druhý verš sám sebou a dosvědčuje jen, že výše popsané Slovo neboli Světlo aneb velká Myšlenka tvořit nevznikla jako následek Božího Prabytí, nýbrž je stejně věčná s Bohem jako Bůh Sám a neskrývá v Sobě tudíž nikdy nějaký proces někdejšího vznikání, proto se tedy jaksi na dosvědčení vysvětluje: To bylo na počátku aneb v Prazákladu všeho Bytí a všeho pozdějšího vznikání jako Prazáklad Sám u Boha, v Bohu a z Boha, tedy Samo skrz naskrz Bůh.

Jan 1,3. Všechny věci skrze Ně učiněny jsou a bez Něho nic není učiněno, což učiněno jest.

10. V tomto verši se dosvědčuje jen jaksi uskutečněné a patrné to, co se tu již v prvém verši jasně líčilo jako SLOVO aneb SVĚTLO v Prazákladu všeho Bytí a vznikání úplně přítomné, avšak ještě neuskutečněné jako již vyšlé.

11. Má tedy tento třetí verš čistě podaný znít takto: Všechno bytí vzešlo z tohoto Prabytí, Které v Sobě Samém je skrz naskrz věčným Prazákladem Svého Bytí. Světlo, Slovo a Vůle tohoto Bytí vystavily ze Sebe Sama Své nejvýš vlastní Světlo, Svou pravěčnou Myšlenku stvoření do pevného viditelného jsoucna a v celém věčném nekonečnu není nic, co by nebylo vzešlo z téhož Prazákladu a toutéž cestou ve zjevné a viditelné jsoucno.