3. Duch každého člověka je však tak uzpůsoben, že podobně jako Duch Boží objímá v sobě celou nekonečnost. Pojmeš-li tedy do své nejčistší mysli, která je okem ducha, sebevzdálenější hvězdu aneb co jiného a obrátíš-li vedle toho své duševní oko pomocí tělesného oka k předmětu očima ducha pozorovanému, vzniká tu konflikt (utkání) vnitřního, v tvém duchu spočívajícího obrazu s vnější příslušnou formou téhož obrazu. Z tohoto konfliktu nastává pak v tvé duši úplně světlo o ohledávaném předmětu a tento předmět se ti pak jeví takový, jaký je svého druhu ve skutečnosti.