Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 210 Velké evangelium Janovo, Kniha 3

210. - Budoucnost Jary.

1. Nyní přišel náš starý hospodský MAREK a pravil Mně: „Pane a Mistře, večeře je připravena; je-li Ti to příjemné, dám ji nyní ihned přinést na zcela nově zřízené stoly!“

2. Pravím JÁ: „Učiň tak, neboť dnes mám již dokonce i Já notný hlad a těším Se na dobrou rybu, na dobrý kus chleba a čisté a dobré víno!

3. Tvoji dva synové ať se však ještě jednou podívají na moře u břehu! Podél břehu je na moři ještě několik mrtvol; je to několik chudých Židů s jejich ženami a dětmi. Nechci, aby v době, kdy zde prodlévám, oni a také někdo jiný nalezl smrt. Moře je klidné jako zrcadlo a hvězdy svítí dnes obzvláště jasně. Tvoji synové tuto věc snadno provedou a to tím spíše, že budou moci být zcela dobře podporováni dlícími zde lodníky Kisjonovými, Ebahlovými z Genezaretu a lodníky Korneliovými. Asi devět osob je na vodě u břehu rozptýleno ve vzdálenosti nejvýš půldruhé hodiny cesty; ať je sem přinesou; zde musí pak být položeny na poněkud skloněnou půdu a obličeji dolů obrácenými a takto pak až do rána ležíc ponechány! Teprve zítra je pak probudím!“

4. Táže se MAREK: „Pane, pročpak ne již dnes, proč teprve zítra?“

5. Pravím JÁ: „O to se, příteli Marku, nestarej! Já vím proč již v tomto roce nenarostla tráva, kterou se teprve příštího roku louky zazelenají! Proto se o to nestarej, neboť Já již rozumím řádu mnohem lépe nežli ty, nejmilejší Marku! Jdi nyní a učiň, aby bylo vykonáno v pořádku vše, co tu třeba vykonat!“

6. MAREK jde a dá ihned nosit pokrmy na stoly a sdělí také práci synům, kteří vstoupí ihned na velký člun a požádají ostatní dříve jmenované lodníky o spolupráci.

7. My však opouštíme naše místo a ubíráme se ke stolům, které byly již ve známém pořádku obsazeny; oni tři v život zpět povolaní přicházejí pak i s ženou do domu Markova, kde se jim dostává pokrmu, nápoje a poté dobrého noclehu; - a to vše podle vůle Mé, aby se posílili na zítřek.

8. Teprve když se ubíráme ke stolům, začínají obyvatelé Ouranových stanů vycházet také na denní světlo, aby se také poohlédli po stolech pro ně připravených.

9. Zde Mne zatahá JARA a praví: „Pane, má stále mocnější lásko, pohleď tamto, kterak se zmužilí bojovníci pro Tvé Království začínají teprve nyní puzeni hladem. plížit ven ze svého úkrytu! Skutečně je mezi nimi, až na Mathaela, rozhodně pramálo velkých duchů! Ach, před bouří bylo až příliš komické dívat se na to, kterak pohled na první spadlé, ovšem libru těžké kroupy zahnal oněch padesát farizeů s největším chvatem do velkých stanů!

10. Věděli tak dobře jako já, že jsi nejjistější Ochránce v každé nesnázi a přece se stali malověrnými a velmi bázlivými a hledali ochranu hmotnou. Nyní se zřejmě stydí, že to učinili a jak se mi zdá, neodvažují se přijít Tobě, ó Pane, řádně na oči! Nuže, Mathael byl by se svými společníky již zůstal; ale musel následovat svou mladou překrásnou královskou choť. Tomu se tedy musí po mém zdání odpustit; ale u ostatních to zavinila pouze jejich slabá důvěra a malověrnost a proto si jich nemohu příliš vážit.“

11. Pravím JÁ: „Máš pravdu, Moje dceruško; ale nechme ty, kteří jsou ještě v tom či onom slabí, - čas a několikanásobná zkušenost je již učiní ve všem silnějšími! Považ, kolik jsi toho po Mém boku již zakusila a proto můžeš již mít snadno více odvahy; oni však toho zakusili ještě málo a proto byla jejich bázeň snadno větší nežli jejich důvěra. Budoucně však budou již také mít větší důvěru. - Chápeš to?“

12. Praví JARA: „Ano, to chápu dobře; ale vím také, že v Genezaretu všichni se mnou stejně mnoho zakusili a přece se z počátku nikdo mimo mne neodvažoval vstoupit s Tebou na čirou vodní hladinu, ani ne Tvoji učedníci! V čem pak tedy tady spočívala nepatrnější důvěra?“

13. Pravím JÁ: „Opět přece v tvých větších zkušenostech; neboť tebe nesl viditelně Můj anděl na rukou a ty jsi učinila zkušenosti, jaké dosud neučinil žádný člověk. A mimoto jsi měla zajisté tu největší a nejmocnější lásku ke Mně, v níž ovšem také vždy zavládá ta největší důvěra.

14. Proto se tomu tak velice nediv, že tvá důvěra ke Mně je silnější nežli u ostatních lidí; neboť to ti dává tvá velká láska!

15. Avšak, jak jsem ti již poznamenal v Genezaretu, přijdou také na tebe v několika letech ještě leckterá pokušení, s nimiž ti bude bojovat přes největší důvěru ke Mně. Avšak silou a mocí Mého jména srazíš všechna pokušení k zemi a teprve poté budeš svobodně kráčet v Mém světle.

16. Neboť co člověk chce mít pro sebe svobodně ze Mne, to si musí vybojovat vlastní silou! Ty, Má nejmilejší dceruško, jsi žádný zvláštní boj nepřestála a nebyla tu k tomu zvláštní doba a příležitost; toho všeho se dostane každému člověku teprve až bude Můj denní úkol na této Zemi dokonán.

17. Já jsem nyní jen Rozsévač a kladu dobré pšeničné zrno do živého pole vašich srdcí. Símě tu napřed vzklíčí a pak vzejde k nejpožehnanější sklizni; pak teprve bude vám samým s mnohým úsilím a sebezapíráním pěstovat plod na vaší vlastní půdě životní! Blaze- tomu, kdo přinese plod, který jsem zasel do jeho srdce, čistý a nejvýš hojný do Mnou v něm zřízených stodol Mého ducha! Věru, ten nebude navěky ani hladovět, ani žíznit!

18. Co tedy, Má nejmilejší Jaro, nyní máš, je jen Mnou do tvého srdce vložené símě. Po několika letech bude tu jako vlnící se polní osení a bude vystaveno všelikým bouřím; ale tu pak půjde o to, aby bylo toto vlnící se polní osení co nejsilněji a nejspolehlivěji Mým jménem a velkou, sebe samu zcela zapírající láskou ke Mně uchráněno před hrozícími bouřemi, aby zhoubně nepropukly a nezničily nádherné pole s osením, které jsem co nejlépe vzdělával Já Sám! Nebot' propukla-li jednou nad takovým polem pustošící bouře, pak je téměř nemožné ji zastavit.

19. Snad si ještě vzpomeneš, kterak jsem ti před několika týdny v Genezaretu založil zahrádku a osázel všelikými rostlinami!? Tyto rostliny rostou velmi dobře a velmi bujně; ale zahrádka a rostliny musí být pěstovány, plevel, kdekoli vyrazí musí být vyplet a za velkého horka a sucha nesmí být opomenuto kropící konve.

20. A hle, podobnou zahrádku jsem založil v tvém srdci a co nejhojněji opatřil všelikými užitečnými rostlinami; opatrování a další ošetřování této zahrádky je nyní ponecháno tobě. Vynalož veškerou pozornost a píli opatrování a ošetřování této zahrádky, pak z ní budeš mít bohatou sklizeň! - Rozumíš dobře tomuto obrazu?“

21. Praví JARA: „Ano, Pane, má jediná Lásko, rozumím tomu zcela; leč měla bych být ovšem poněkud smutná proto, že musím ještě přestát lecjaké bouře nežli bude sklizeň! Avšak doufám a věřím, že nenecháš zahynout Svou ubohou - děvečku. bude-li v nesnázi volat k Tobě o pomoc; vždyť Ty jsi slyšel a vyslyšel mé snažné prosby, když jsem Tě neviděla a neznala jako nyní.“

Kapitola 210 Náhled v mobilu Impresum