21. Praví JARA: „Ano, Pane, má jediná Lásko, rozumím tomu zcela; leč měla bych být ovšem poněkud smutná proto, že musím ještě přestát lecjaké bouře nežli bude sklizeň! Avšak doufám a věřím, že nenecháš zahynout Svou ubohou - děvečku. bude-li v nesnázi volat k Tobě o pomoc; vždyť Ty jsi slyšel a vyslyšel mé snažné prosby, když jsem Tě neviděla a neznala jako nyní.“