Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 218 Velké evangelium Janovo, Kniha 3

218. - Murelovy zkušenosti na cestách.

1. Zatím co Cyrenius činí tuto poznámku, přichází sem též MUREL, pozdravuje Mne a praví: „Pane a Mistře, dříve mluvili za nás všechny jen dva, byli to Stahar a Floran; já jsem byl sice potichu, jelikož jsem byl s mnohým úplně srozuměn, - bylo však přitom leccos, s čím jsem nebyl a nemohl být srozuměn. Stahar mně nyní rozžehl velmi velké světlo a nyní vidím mnohem lépe nežli jsem viděl dříve; ale přesto je tu leccos, co dávno ještě dost jasně nechápu! A ježto nyní o tobě smýšlím zcela jinak nežli jsem smýšlel, rád bych také od tebe obdržel lecjaké světlo a světélko.

2. Byl jsem sice farizejem jako moji kolegové, pokud se snášelo farizejství s mými protříbenými pojmy a poznatky a vím, že právě nejsi zvláštním přítelem těchto většinou proroků noci! Ale také v této třídě lidí jsou ještě někteří, u nichž dosud ještě zcela nezmizel lepší duch a k nimž jsem se také ještě vždy počítal já a pod touto ochranou jsem se pak také osmělil přijít nyní k tobě a na leccos se tě - nikoli jako tebe nenávidějící farizeus, nýbrž jen jako zcela prostý, mnohými zkušenostmi obohacený člověk - tázat čeho třeba vědět nejen mně, nýbrž každému.

3. Ale nyní přijde jistá předběžná otázka záležející v tomto: „Já jsem hříšný člověk a ty jsi Boží světec; uznáš mne za hodna mně postačující odpovědi?“ ,

4. Pravím JÁ: „Kdo poznává svůj hřích jako hřích a skutečně si jej oškliví, Boha nadevšecko miluje a svého bližního jako sebe sama, není přede Mnou již hříšníkem!

5. Boha nadevšecko milovat pak znamená chtít Jeho přikázání zachovávat a nechtít žít mimo Boží řád; je-li tomu u tebe tak, pak mluv a Já tě budu poslouchat a budu ti odpovídat!“

6. Praví MUREL: „Pak, příteli, s Bohem; neboť tu spolu vyměníme velmi málo slov! Co mi prospěje poznávat své hříchy a také si je podle možnosti ošklivět?! Přijde neblahá hodina pokušení a člověk tisíckrát znovu padne na témž místě, na němž již dříve padl tisíckrát!

7. Člověk také zachovává přikázání Boží dobrou vůlí vždy; ale se skutkem je až příliš často velká potíž.

8. Já jsem také vždy miloval své bližní, jestliže to nebyli lumpové a taškáři; byli-li však takoví, pak jsem je zřejmě nemiloval a dávno ještě nejsem jejich přítelem. Stanou-li se čestnými lidmi, pak je budu také již opět milovat a jich si vážit, ale jinak tak snadno ne! Nyní víš z mých úst, jakého ducha jsem dítě. Chceš-li anebo můžeš-li mě uznat za hodna odpovědi, pak mi to nepokrytě oznam; nemůžeš-li však, pak to řekni a já s tím budu také spokojen!

9. Pýcha a svéhlavost jsou mé mysli zcela cizí věci; ostatně však není ve mně také nižádné bázně, protože nejsem zvláštním přítelem nějakého života. Na tomto mém životě mi záleží právě tolik, jako na posledním prkně archy Noemovy. Nebytí bylo by mi o plných tisíc let milejší nežli toto žalostné bytí!

10. Proč jsem musel vůbec povstat a nyní dále trvat? Copak jsem kdy snad prosil nějakého boha o vznik a život?! Povstal jsem bez mé vůle a trvám nyní dále bez mé vůle a musím si dát líbit všeliké zákony a jiné obtíže, ta což nemám nic jiného nežli nejvýš temné zaslíbení, podle něhož po tomto bídném životě je prý méně bídný život s věčným trváním. Abych ho mohl být jednou účasten, mám zde v tomto životě potřít načisto všechna sebesilnější pokušení a státi tu podle zákonů čistší nežli polední slunce, podmínka to, kterou nelze naprosto splnit, leč bychom měli rovněž tak božskou přirozenost jako máš zajisté ty, milý velevážený příteli!

11. Ale nač to vše? Pryč s tímto životem; neboť nepotřebujeme ani špatný časný a ještě méně snad v nejpříznivějším případě trochu lepší věčný život! Úplné nebytí je již v sobě samém nejopravdovější blažeností!

12. Ó, kdybych měl jisté vyhlídky na nějaký věčný dokonalý život, pak by to bylo něco zcela jiného! Člověk by věděl jak a proč musí v tomto životě něco dělat, aby mohl s největší důvěrou očekávat příští věčný, lépe uzpůsobený život; avšak tak tomu nikde není!

13. Ať člověk přijde kamkoli, ať se dá zasvětit do školy kterékoli, všude nalézá místo jasné vyhlídky slepou víru ve společnost úplně bezpodstatné naděje. A tak si lidé utvořili - říkám - snad k možnému uskutečnění jejich naděje prýštící z jejich učiněné víry, všude zákony, jimiž sami sebe a své spolubližní pro nic za nic týrají a to nezřídka nanejvýš nesnesitelně.

14. Procestoval jsem celý Egypt a hledal jsem jasné přesvědčení o záhrobním životě! A co jsem našel po všech těch zasvěcovacích trýzních? Nic - než uměle vytvořené jasnější snění; učili mne vykládat snová vidění a dávat jim mysticko-prorocký význam, který se obyčejně hodil pro všechny události!

15. Kdybych byl také jako mnozí jiní nějakým slaboduchým snílkem, bylo by podobné smyslové kejklířství učinilo na mě v každém případě zcela zvláštní dojem a byl bych velmi živě uvěřil těmto hloupostem; ale takto jsem přes veškeré iluse (přeludy) viděl ihned bezdůvodnost věcí, poznal jsem v sobě samém podvedeného a mistry vysoké školy jako učiněné a také dobrovolné podvodníky, kteří ze všeho toho, čemu ostatní učí, sami ani slůvko nevěří.

16. Tito lidé jsou ještě ti nejchytřejší; vedle toho však ti poněkud věřící jsou ovšem již značně hloupější a nepoznávají nikdy jasnou, na nesčíslných stále stejných zkušenostech spočívající pravdu: „Člověče, žiješ jen ode dneška do zítřka!“

17. V Koraku jsem zaplatil požadované školné a zasvěcovací poplatek a odešel jsem odtud s nejjasnějším přesvědčením, že jsem ten velký poplatek zaplatil nadarmo – to jest naproti tomu, čeho jsem chtěl vlastně dosáhnout.

18. Cestou jsem se setkal s člověkem, který se připojil k mé karavaně; byl v Persii a dokonce u starověrců (Birmanů), o nichž mně vyprávěl podivné věci. Po třech dnech jsme se dohodli, že budeme cestovat přes Persii k oněm proslulým starověrcům. Naše cesta tam, spojená s mnohým nebezpečím a nesnázemi, trvala plných pět týdnů. Našli jsme tam strašně přísně žijící, kající se lid, který však jinak byl velmi pohostinný a skutečně nás přijal se vší láskou. S řečí to šlo ovšem špatně; ale můj vůdce ji znal, dělal mi tlumočníka a mohl mě tedy uvést v dorozumívání s proslulými starověrci, kteří prý pocházejí přímo od Noeho. V krátké době jsem si sám osvojil jejich řeč natolik, abych mohl s těmito dobrými lidmi mluvit. Mé vyptávání směřovalo především ovšem k tomu, abych se dověděl, jak je to s jejich přesvědčením o posmrtném životě.

19. Odpověď zněla: To ví jen jejich nejvyšší nesmrtelný kněz, jenž může mluvit stále s Bohem a zřít také záhrobní svět a všechny, kdo tam byli vstoupili. Leč tento kněz je pro všechny smrtelníky navždy nepřístupný! Nikdo se nesmí k jeho residenci přiblížit, leč jen jednou za rok, ale jen až na půl hodiny od zlaté skály, na níž se za sobotního jitra při východu slunce ukáže na několik okamžiků smrtelníkům. Všichni však musí věřit a doufat, zachovávají-li, pravím, marciálně (vojensky) nesnesitelné zákony; prohřešil-li se však někdo, musí konat kajícné skutky, kterých by se potom však i satan musel hrozit!

20. Bylo mně ukázáno několik takových kajícníků, že při pohledu na ně přecházel mně však také ihned zrak i sluch! Co se děje ve školách egyptských spíše na oko - jedině jen k probuzení úzkosti a hrůzy - to a ještě horší věci se tam dějí v nejvýš nahé skutečnosti! A proč to vše dělají ti lidé, tato nejhloupější zvířata? Pouze z naděje na lepší příští život!

21. Vnucují se do namluvené jim naděje jako přikovaní, takže nakonec považují tento nejvýš zhoubný klam jejich ubohé duše za jednu z nejneklamnějších pravd!

22. K tomu všemu přispívají ovšem žel kněží, protože takové podvádění lidu jim připravuje stále nejvážnější život. Hloupí jsou ti lidé dost a proto si dávají takový podvod rádi líbit. Ale u mě tomu již dávno není; já chci jistotu anebo úplně mě rozkládající smrt!

23. Po strastiplném roce jsem také tyto starověrce opustil a odebral jsem se s jednou perskou karavanou domů, to jest do Jeruzalému a stal jsem se v chrámu brzy levitou a poté farizejem (varizaer = strážce, pastýř) a brzy poté jsem přišel sem, kde jsem nyní již plných jedenáct let ve službách jako židovský kněz.

24. Hloupějšími nežli byli ti lidé dříve, jsem je sice ani slovy ani skutky neučinil, ale také ne moudřejšími; neboť jsem si pomyslel: Koho činí jeho hloupost štastným, tomu budiž nerušeně ponechána! Neboť nedá se mu ani nejprokázanější pravdou nic lepšího! - Tím jsem ti nyní ukázal jak vlastně smýšlím a jak tomu je se mnou.

25. Jestliže zákony lidmi stanovené, které lze těžko zachovávat, rozhodují o člověku zda je spravedlivý anebo zločinec, pak jsem zřejmě hříšník před tvou zákonitě nejčistší Bytostí a nemohu, nechci a nesním mít s tvou svatostí kvůli tobě rozhovor.

26. Není-li rozhodujícím před tebou jako přede mnou lidmi utvořený zákon, nýbrž jedině člověk jakým je podle své povahy, pak můžeš mít přes svou božskost, do které mně vlastně zcela nic není, právě tak rozhovor se mnou jako já s tebou! Nečekej však za to ode mne ani dík ani jakoukoli úctu, - i kdybys byl Jehova Sám; neboť pak jsem tvé dílo a nevidím zcela žádný důvod, pro který bych se tě měl bát anebo tě milovat a ctít!

27. Ano, kdybych tě byl snad dříve mohl prosit o bytí, pak by byl poměr zcela jiný, ovšem, kdybych byl také přítelem života; ale já jsem se stal nepřítelem života, protože jsem shledal ubohé počestné lidstvo úpící stále pod nejbídnějším tlakem všelikých hloupých a nicotných zákonů. jen lidé, kteří dovedli již od prvopočátku notně oklamávat své slabomyslnější spolubližní, jsou šťastni, protože se dovedou vždy povznést nad každý zákon.

28. Tito lidé zatemňují své ubohé bližní všelikým posmrtným zaslíbením, aby oni sami zde mohli tím volněji žít zcela dobrým životem. Znám tyto věci a vím co si mám o příštím posmrtném životě myslet a co od něho očekávat. Proto také nemám strach ani před všemohoucím Bohem a ještě méně před nějakým velkým a sebe mocnějším světovládcem.

29. Boha se nebojím proto, že musí být zřejmě až příliš moudrou Bytostí, které věru nemůže působit potěšení trýznit nějakého ubohého nicotného červa v prachu, kterého Bůh může, stal-li se mu obtížným, tisíckrát zničit nejslabším dechem. jako nejvýš moudrá Bytost nemůže proto také Bůh rozumně ode mne žádat uctívání a vzývání a lásku, protože mne postavil sám od sebe nevyzván do bídného jsoucna, které mne učí ústy vládychtivých a prospěchářských lidí doufat v nějakou posmrtnou blaženost a já mám považovat tuto nauku za nejčistší pravdu, zatím co mně tisíce a tisíce zkušeností v každém směru zřejmě ukazují naprostý opak a velká příroda ze všech svých hrobů hlasitě volá: „Člověče, všechen tvůj život trvá jen ode dneška do zítřka!“

30. Ty vidíš, že se u mě s tou staroslavnou vírou a s její utěšující průvodkyní milou nadějí nedá dělat nic, naprosto nic! Proto mi dej pravdu, kterou pocítím živě jako tento můj život a já budu moci postrádat každou víru, jakož i každou prázdnou naději!

31. Nedělej nám lidem, moudrý a mocný muži Jehovův, laskominy, - které však potom nedostanou nic k zakousnutí! já bych na tebe, moudrý příteli, tak bez okolků nedodral, kdybych byl z tvých dřívějších řečí a nauk nevyrozuměl, že je v tobě také pravda domovem a že také ty jsi jedním, jenž to poctivě míní s ubohým lidstvem.

32. Kdybys však také ty měl mít jiné pozadí, pak mne nech při té pravdě, kterou jsem těžce a trpce nabyl tisícerými zkušenostmi!“

Kapitola 218 Náhled v mobilu Impresum