Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 243 Velké evangelium Janovo, Kniha 4

243. - Podstata Boha. Nutná obtíž při zkoušce pozemského života.

1. Pravím JÁ: „Ano, ano, to je právě ta nesnáz, kterou jsem po výkladu o mozku objevil nejen v tobě, nýbrž v několika z vás a právě proto jsem vás vyzval, abyste se tázali.

2. Rozumí se přece samo sebou, že Bůh jako nejvyšší a nejčistší Láska od věčnosti nezměnitelně stejná, nemůže být nikdy bez lásky a že tato Láska v Bohu použije co nejživěji všech k službám Jí jsoucích prostředků, aby uzdravila duši jakkoli uzpůsobenou. Avšak Láska nemůže vzít duši její vlastní charakteristické já, nýbrž musí jí je ponechat a duši nechat přijít do takových stavů, které ji, když jinak nic nepomáhá, napravují nějakým způsobem umoudřováním!

3. V nekrajnějším případě může se cesta stát ovšem nejvýš zdlouhavou; ale tehdy na tom nemá nikdo jiný vinu, nežli právě tvrdošíjnou a svéhlavou se stavší duše sama, která se ovšem takovou stala většinou jen následkem toho, co jsem vám předtím vyprávěl a vysvětlil o její nedokonalosti.

4. Leč je to přece jen silná nejvýš vlastní vůle duše; duše chce tomu tak a činí vždy jen to, co se jí zdá být dobré! Nuže, tu to všemohoucím a tedy nejvýš mocným proti působením nejde; neboť to by teprve připravilo duši neslýchanou trýzeň! Už i nejmenší ovlivňování jí způsobuje nevypověditelné bolesti; co by teprve vystála při nějakém příliš silném ovlivňování?!

5. Bůh je v sobě nejvyšším Ohněm všeho ohně a nejsilnějším Světlem všeho světla! Kdo však může snésti Oheň, není-li sám ohněm a nejvyšší Světlo, není-li sám světlem?! Pohleď na levý ještě zde přítomný mozek! Spatřuješ v něm nějaký oheň anebo nějaké světlo, které by svítilo aspoň jen tak silně jako světluška v noci?! Čeho bude třeba, nežli se stane tento mozek úplným ohněm a nejjasnějším světlem?!

6. Kdybych tu však chtěl začít vší mocí ovlivňovat, pak bys již nespatřil obě tyto levé mozkové hromady; neboť ihned by se rozpadly v ony tobě již známé ohnivé jazýčky a rozptýlily by se, až by je Má vůle nějak uchopila a utvořila z nich bytost novou. Co by však bylo potom s touto přítomnou bytostí?!

7. Aby však žádná bytost, která jednou trvá, nemohla být věčně nikdy ve své duševní sféře zničena a nemohla přejít v jinou bytost a ztratit své pra“já o to je náležitě postaráno Mým věčně nezměnitelným pevně stanoveným řádem! A i kdyby měla duše sebe déle co činit se svým zdokonalováním, zůstává přece svým nejvlastnějším pra=já a bude se jako taková také navěky neproměnitelně poznávat, což je zajisté nepochybně potěšitelnější, nežli kdyby duše jako úplně rozdělená přešla v jiného jedince, při čemž by jakákoli vzpomínka na dřívější existenci nutně musela zmizet a po nějakém dřívějším konkrétním skutečném bytí by nezbyla ani stopa! K čemu by potom byl sama sebe svobodně určující předchozí život?! Byl by tu pak člověk na tom lépe nežli nějaký lezoucí červ v prachu?!

8. Předchozí život je však většinou požehnán všelijakými útrapami a člověk i kdyby to byl syn královský, musí od svého narození až ke hrobu zažívat lecjaké velmi těžké zkoušky. Často si dělával na tisíce plánů, které chtěl všechny co nejzdařileji provést; ale brzy se postavily všeliká soužení, nemoci, mrzutosti, krátce po jednom půvabném dni přichází obyčejně pět dní, z nichž žádný se nemůže vykázat něčím zvlášť potěšitelným a v jednom roku života měl člověk jistě třicet dní úplně špatných!“

Kapitola 243 Náhled v mobilu Impresum