250. - Obtíže při šíření čisté nauky.

1. (PÁN:) „Zejména však v nejsevernějších částech tvé říše, která se, jednou stane dojista největší na Zemi, setkáš se s nadmíru zatemnělými pohany, mezi něž bude velmi těžko přinést světlo pravdy; nečiň jim však tobě propůjčenou mocí nějak příliš tvrdé násilí! Můžeš již, kde toho bude třeba i se vší vážností zakročit, ne však mečem anebo příliš nápadným znamením; neboť meč by jim vzal starou, hluboce zakořeněnou pověru jen zevně, vnitřně by ji však ještě tím více upevnil. Příliš pronikavými znameními bys však způsobil jen výměnu jednoho fanatismu za druhý! Neboť národové, kteří by viděli tvá znamení, stali by se brzy největšími nepřáteli svých dosud nevěřících sousedů a pronásledovali by je ohněm a mečem a starověřící by činili totéž nevěřícím. Co by se tím potom získalo?.

2. Ježto však Má nauka je pravým mírovým poselstvím. nebes, nemá způsobovat rozbroj, nepokoj a válku mezi lidmi a národy Země! Tomu se má pokud možno zabránit. Abych tomu zabránil, potřeboval jsem vás pouze pevně vzít pod moc Mé všemohoucí vůle, načež byste ovšem byli neschopni myslet a jednat jinak, nežli by to právě bylo mou odměřenou vůlí; ale jak by to vypadalo s vaší vlastní svobodou vůle?! A kdybych byl toto chtěl, pak bych byl nikdy nemusel Já Sám vstupovat do těla tohoto světa; neboť Má věčná všemohoucnost by vás byla mohla také bez tohoto těla uchopit a přinutit, abyste to a ono mluvili a tak či onak jednali, jako kdysi dovedla přimět k tomu proroky. Prospělo by vám to však? Byli byste se tím sice stali podobně jako tito černoši byli s dokonalými přírodními dušemi, ale těžko kdy dokonalými dětmi Božími.

3. Abyste se však vy sami pro všechny časy časů stali svobodnými hlasateli Mého slova, vstoupil jsem k vám do těla na tuto Zem, kde jsem zřídil školku Svých dětí pro celou nekonečnost, abyste mohli jako Mé svobodné děti také svobodně slyšet z Mých úst nauku, mohli ji posoudit a pak ji také dále šířit mezi národy Země; a kdo ji také svobodně přijme v její čistotě, ten tím také svobodně obdrží čekatelství na nejvýš oblažující dětství Boží.

4. Kdo však tuto Mou nyní vám odevzdanou nauku neobdrží svobodně, nýbrž jakoukoli mocí nuceně, nebude moci mít účastenství na čekatelství k pravému dětství Božímu na tak dlouho, dokud se nezačne svobodně z nejvýš vlastního popudu buď zde anebo také na onom světě co nejživěji starat o Mne a o Mé čisté slovo a dokud si je neučiní dobrovolně směrnicí svého života.

5. Vidím žel, kterak to také bude opravdu velmi smutně celkem vypadat v několika málo letech s touto Mou naukou, až se opět navrátím domů. Ale vidím také jak se v malých obcích udrží jako Slunce čistá až na konec časů této Země. A to je velké občerstvení pro Mé opravdu otcovské srdce. Leč o to všeobecně se vy čistí také pramálo starejte; neboť z mnohých vepřů filozofy nikdy neuděláte. Pro tyto tvorby je pak také hned lecjaká píce dost dobrá. Volám tedy: „Pojďte ke Mně všichni kteří pracujete a obtíženi jste a Já občerstvím vás!“ Leč toto Mé životní volání zůstane velmi mnohými neuposlechnuto a nenásledováno!“