Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 254 Velké evangelium Janovo, Kniha 4

2. Člověk se může stát Bohu podobný tvarem, také v lásce a v její síle, ale nicméně věčně nikdy ne úplně ve skutečné míře nejvýš nekonečné moudrosti v Bohu a z Boha; a tak by mohly dlouhé věčnosti ve svých nesčíslných věčnostních údobích zajisté leccos obsahovat, co v nejvýš nekonečném prostoru jistě nachází své místo a o čem se dokonce ani nějakému praarchandělu jistě ještě nikdy ani nezdálo! Neboť také praarchanděl bude mít za sebou ;jako Já cestu masitého těla, bude také s to více chápat, - ale pochopit vše v celé věčné nikdy nekončící nekonečnosti nebude s to nikdy!

3. Ano, budete se věčně stále a stále učit pro sebe novým divům a začnete se s nimi seznamovat, ale jejich konec nedosáhnete věčně nikdy a nikdy; důvod-toho si však budete moci snadno ozřejmit, rozvážíte-li, zda by bylo možné počítat tak dlouho, až by se dosáhlo konce čísel! Jestliže však já co do Ducha od vší věčnosti nepřetržitě jako jeden a týž Bůh trvám, myslím, chci, jednám a působím ze stále stejné lásky a moudrosti, které se o sobě musí cítit ovšem každým údobím stvoření dílem pro všechny budoucí věčnosti dokonale zdařeným, pak si dovedete, vy moudřejší, zajisté sami představit, že Já jako Otec nyní ve Mně a ze Mne mluví, jistě jsem až do tohoto údobí stvoření nespal zimním spánkem v nějakém místě nekonečnosti věčného prostoru! I kdyby údobí stvoření od svého prvopočátku až do veškerého konečného duchovního zdokonalení trvalo tisíc tisíců eonkrát eonů tisíc pozemsky letých cyklů, přece takové údobí stvoření není ničím proti Mému věčnému bytí a jeho pro vás nejvýš nezměrný rozsah je prostorově v nekonečném prostoru ničím.“

4. Ty, Mathaeli, znáš ovšem souhvězdí starých Egypťanů a Regulus ve velkém Lvu je ti dobře znám! Čím je tvému oku? Třpytným puntíčkem a přece je to na svém místě v prostoru tak velké světové sluneční těleso, že blesk, který přece již za čtyři okamžiky proběhne dráhu 440.000 polních cest, měl by podle tobě dobře známého staroarabského číslování přes trilion pozemských roků co dělat, aby proběhl dráhu od jeho severního pólu k jižnímu! Jeho vlastní jméno je Urka, lépe Ouriza (prvé stvoření neb počátek stvoření eonkrát eonů Sluncí v jednom téměř do nekonečna sahajícím oslupkovaném globu stvoření); je to duše anebo centrální těžiště jednoho slupkového globu, který však o sobě je jen jedním nervem ve velkém člověku světové tvorby, jichž tento myšlený Velečlověk má ovšem asi tolik, jako má celá Země písku a trávy, - kterýžto světový Velečlověk tvoří však od svého počátku až k svému duchovnímu zdokonalení vlastně jen jedno tvůrčí údobí stvoření.

5. Taková Urka a ještě více jeden celý slupkový glob jsou tedy již zcela ctihodné velké věci a ještě nevýslovně větší je takový Velečlověk světových tvoreb. Ale co je on naproti věčnému nekonečnému prostoru? Tolik jako nic! Neboť vše, co je nutně omezené, i když je to o sobě pro vaše pojmy sebevíce nekonečně velké, je v poměru k nekonečnému prostoru tolik jako nic, protože s tímto prostorem to nelze nikdy uvést do zcela žádného počitatelného poměru.

6. Nyní se tě táži, Můj milý Mathaeli, zda jsi z toho, co bylo řečeno, začal již tak trochu být zvědavý, kam to tu vlastně bude směřovat?

7. Praví MATHAEL: „Ó, Pane, ano, jistě že jsem zvědav; ale při této zvědavosti se začínám téměř zcela ztrácet a rozkládat v nic! Neboť Tvá věčná moc a velikost, nekonečný prostor a. věčná doba trvání úplně mě pohlcují. Tak trochu mi sice svítá a rozuměl-li jsem dobře tomu, co jsi, ó Pane, jaksi naznačil, sotva ovšem vím, aneb vlastně také ani již nevím - tak sotva vypověditelně kmitavě jasně, že Ty máš za sebou takových tvůrčích údobí ne snad - abych počítal podle arabského způsobu - jen deciliony a eony, nýbrž nesčíslné množství! Neboť kdybych počítal trvání od této dnešní doby zpět, nebyl bych s počítáním jistě nikdy hotov a věčně nikdy bych nepřišel k údobí o němž by se mohlo říci, že bylo Tvé prvé!

8. Krátce, Ty nemáš počátek a tak ani Tvé tvorby neměly nikdy počátek a ať jich věčný prostor obsahuje sebevíce, není mezi nimi žádné, o níž by se mohlo říci: „Hle, to byla prvá! Před ní nebylo nic stvořeno!“ Neboť za takovou domněle prvou tvorbou vězí zajisté opět úplná celá věčnost! Co bys po tuto věčnost pak dělal při Svém stále stejném trvání? V nekonečném prostoru má místo nekonečně mnoho tvoreb; nevadí, jsou-li jejich vzdálenosti sebevíce nekonečně velké! Nekonečný prostor má dost místa pro všechny ty věčně nekonečně mnohé (tvorby) a bude mít věčně ještě místo pro eonkrát eonů tvoreb a tak věčně dál a dále pro ještě nesčíslné nové tvorby a tyto příští tvorby také takřka o nic nezvětší tvorby stávající již od věčnosti; neboť nekonečně a nesčíslně mnoho se nemůže nikdy zvětšit, protože je to beztoho nekonečně mnoho.

9. Ano, začnu-li toto údobí počítat jedničkou, bude se moci o jedno jako v budoucích dobách eonových anebo v eonových věčnostech jistě stále o jedno a jedno dále zvětšovat; ale kde zadní číslo je beztoho již nekonečné, tam již není myslitelné jeho zvětšení! Nové tvorby čítají sice o sobě ještě něco, - avšak k počtu předchozích tvoreb zcela nic!

10. Tak zní má mě zcela zničit chtějící zvědavost. Ale pryč s takovými myšlenkami, které pro svou nekonečnou velikost zcela drtí a ničí mou až příliš malou pro ni duši! Budu-li mít jen věčný život, lásku a milost k tomu a krajinu jako je tu tato, nebudu si budoucně nikdy přát, abych zevrubně poznal i jen Měsíc anebo dokonce i naše Slunce! Nyní také poznávám, jak bylo ode mě hloupé, že jsem se tě tázal na něco, co se naprosto nesluší vědět omezenému člověku! Pane, odpusť mi mou velkou hloupost!“

Kapitola 254 Náhled v mobilu Impresum