2. Člověk se může stát Bohu podobný tvarem, také v lásce a v její síle, ale nicméně věčně nikdy ne úplně ve skutečné míře nejvýš nekonečné moudrosti v Bohu a z Boha; a tak by mohly dlouhé věčnosti ve svých nesčíslných věčnostních údobích zajisté leccos obsahovat, co v nejvýš nekonečném prostoru jistě nachází své místo a o čem se dokonce ani nějakému praarchandělu jistě ještě nikdy ani nezdálo! Neboť také praarchanděl bude mít za sebou ;jako Já cestu masitého těla, bude také s to více chápat, - ale pochopit vše v celé věčné nikdy nekončící nekonečnosti nebude s to nikdy!

3. Ano, budete se věčně stále a stále učit pro sebe novým divům a začnete se s nimi seznamovat, ale jejich konec nedosáhnete věčně nikdy a nikdy; důvod-toho si však budete moci snadno ozřejmit, rozvážíte-li, zda by bylo možné počítat tak dlouho, až by se dosáhlo konce čísel! Jestliže však já co do Ducha od vší věčnosti nepřetržitě jako jeden a týž Bůh trvám, myslím, chci, jednám a působím ze stále stejné lásky a moudrosti, které se o sobě musí cítit ovšem každým údobím stvoření dílem pro všechny budoucí věčnosti dokonale zdařeným, pak si dovedete, vy moudřejší, zajisté sami představit, že Já jako Otec nyní ve Mně a ze Mne mluví, jistě jsem až do tohoto údobí stvoření nespal zimním spánkem v nějakém místě nekonečnosti věčného prostoru! I kdyby údobí stvoření od svého prvopočátku až do veškerého konečného duchovního zdokonalení trvalo tisíc tisíců eonkrát eonů tisíc pozemsky letých cyklů, přece takové údobí stvoření není ničím proti Mému věčnému bytí a jeho pro vás nejvýš nezměrný rozsah je prostorově v nekonečném prostoru ničím.“