Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 1 Velké evangelium Janovo, Kniha 5

1. - Zázračný oběd.

1. Pravím JÁ: „Nyní však je už hodina přes poledne, proto se postarej, Marku, o oběd; Můj Rafael ti pomůže! Po obědě pak uvidíme, co vše nám den ještě přinese. Sedněte si všichni ke stolům a ty, Rafaeli, odstraň s našeho stolu obě mozkové hromady, pak teprve pomoz Markovi!“

2. RAFAEL to okamžitě učinil a řekl pak Markovi: „Mám ti být nápomocen podle vašeho lidského způsobu anebo podle způsobu mého? Řekni, jak je ti to milejší! Méně pozornosti by to zřejmé budilo, kdybych ti pomáhal po lidsku, ale podle mého způsobu bychom ušetřili mnoho času a čas je přece něco velmi drahocenného! Učiním, co ty tedy chceš a nikde nebudeš mít co vytýkat, že by se něco zameškalo.“

3. Praví MAREK: „Ano, příteli z nebes, tvůj způsob přinášet co nejrychleji pokrmy na stůl, byl by ovšem velmi výhodný - neboť přes pomoc služebnictva Cyreniova potrvá to přece jen hezky dlouho, nežli se donesou na stůl jídla pro tolik lidí -; ale zde to má jinou potíž! Jídla nejsou totiž v dostatečném množství ještě úplně hotova! Zmůže-li tu něco tvá nadpozemská obratnost, pak by tu zajisté byla na nejsprávnějším místě; jinak bude třeba ještě dobré půl hodiny, nežli bude vše připraveno k roznášení!“

4. Praví RAFAEL zcela dobromyslně Markovi: „To myslím také: co nejrychleji připravit a rovněž tak rychle opatřit stoly příslušnými pokrmy a nápoji! Já ti říkám, musí se jen chtít a pak jde všechno! Chceš-li, stojí mně to jen nejkratší okamžik a všechna jídla budou stát co nejlépe připravena také již před hosty na stolech!“

5. Praví MAREK: „Bylo by už vše v pořádku; ale potom to budou lidé považovat za nějaké nebeské kouzelnictví a snad dostanou z pokrmů zcela pochopitelný strach a sotva se odváží je požít, - zejména černoši, kteří tu beztoho dávají na všechno pozor, takže jim jistě nic neujde!“

6. Praví RAFAEL: „O, na ty to působí právě nejméně; neboť ti už jsou na zázraky zvyklí! Už je také pozdě a Pán zamýšlí po obědě asi něco velmi důležitého, co může vědět jen On jediný a tak je zřejmě lépe, učiníme-li to mou duchovní rychlostí a nikdo se tím nepohorší! Zároveň je to poslední oběd, který zde Pán požije a proto nic nevadí, bude-li vypadat poněkud zázračně! - Nejsi tu také ty stejného názoru?“

7. Praví MAREK: „Zcela úplně; neboť ty, jako prvý duch z nebes zajisté lépe víš a rozumíš nežli já, co je zde vhodnější a výhodnější! Proto čiň jen nyní zcela úplně podle svého dobrozdání!“

8. Když Marek sdělil toto Rafaelovi, odebrali se oba do kuchyně, v níž jako obyčejně Markova žena, jeho dcery a synové a ještě několik sluhů Cyreniových měli plné ruce práce a přece byl oběd pro tak mnohé jen teprve zpola hotový.

9. Tu pravil MAREK: „O, to bude trvat ještě hodinu, nežli bude vše hotovo!“

10. Praví jeho žena: „Ano, milý choti, my dva nemůžeme dělat zázraky a nedá se tu nic lámat přes koleno! Nezbývá než trpělivě vyčkat, nežli se může vše připravit!“

11. Praví MAREK: „Víš co, zanech nyní i s dcerami kuchaření, vaření a pečení; Rafael jako pravý rychlý kuchař to brzy ukončí!“

12. Praví žena: „To by bylo jistě dobré; neboť všichni jsou už mnohou prací notně unaveni!“

13. Poté všichni kuchaři a kuchařky ustoupili a RAFAEL pravil: Nyní můžete i vy jít ke svým stolům. Vše už je na stolech a všichni hosté již obědvají! Pojď, starý Marku a posaď se jako můj spolupracovník ke stolu a pojez z mé kuchyně a posuď, zda také dovedu vařit! Tvá žena a tvé děti a kuchaři Cyreniovi mají však beztoho vlastní stůl před domem, jenž je co nejlépe opatřen týmiž pokrmy a nápoji.“

14. Nyní vychází všichni z kuchyně a když spatří na sta hostů obědvajících a popíjejících u stolů, praví MAREK nejvýš užaslý nad tímto zjevem: „Ale, jakpak je to možné?! Ty jsi mně přece ani na okamžik neopustil a všechny stoly jsou plny a to jak vidět, ve velkém nadbytku! Také jsi přece nemohl ani jedno jídlo připravit a ještě méně dávat na stoly! Prosím tě, řekni mi přece jen aspoň tak trochu, jak jsi to provedl; neboť opravdu, vše spíše pochopím nežli tvou strašně nepochopitelnou rychlost, zejména v jednání, které přece je nutně vázáno na určitý časový a prostorový řád pro tuto Zemi! Prosím tě ještě jednou, abys mi dal jen malý pokyn o tom, jak jsi připravil ty pokrmy a odkud jsi je vzal! Neboť ze zpola připravených pokrmů v mé kuchyni nepřišlo na tyto mnohé stoly nic, protože jsem je tam právě viděl ještě zcela neporušené odpočívající a čekající na své určení!“

15. Praví RAFAEL: „Pak jsi dosti dobře neviděl; neboť tvá celá zásoba je vyčerpána! Pohleď jen, není-li tomu tak!“

16. MAREK se rychle podívá a shledává kuchyň a spíž úplně vyprázdněné. Nyní se ho zmocní ještě větší úžas a praví: „Ach, příteli, to už je to s tebou zhola k nevydržení! Věru, nevezmu po tři dny ani sousto do úst, nedáš-li mi nějaký pokyn, jak jsi to provedl“

17. Praví RAFAEL: „Posaďme se nyní také my ke stolu; tam si o tom trochu pohovoříme!“

18. Poté se odebere Marek s Rafaelem k našemu stolu u něhož bylo velmi živo. Rafael se ihned pustí do jídla, položí také před Marka pěknou rybu a nutí ho, aby jedl. Marek ho sice upomíná o výklad o rychlém kuchaření a rovněž tak o rychlé obsluze; ale RAFAEL zcela vlídně praví: „Nyní, milý příteli, jez a pij! Až oba požehnaným pokrmem a nápojem dostaneme opět žádoucí posilu pro tělo, pak také promluvíme několik slovíček o mém rychlém kuchaření a rychlé obsluze!“

19. Marek poslechne konečně Rafaela a jí a pije velmi statečně.

Kapitola 1 Náhled v mobilu Impresum