Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 114 Velké evangelium Janovo, Kniha 5

114. - Velký člověk stvoření a Země.

1. (PÁN :) „Můžete se ovšem nyní důvodně otázat, proč právě tato malá Země a její malí lidé přišli k této cti a milosti, když v nekonečném prostoru stvoření je nesčíslné množství největších a nejnádhernějších světlých světů, které by byly mnohem způsobilejší nosit, vyživovat a vším k tomu potřebným co nejlépe opatřovat děti Boží. Tak by byli lidé Pracentrálního slunce velcí jako Světy jako děti Boží přece jen vzácnější nežli zaprášení červi této malé Země! - Co do vnějšího zdání nemohlo by se ovšem proti této otázce přímo nic anebo aspoň ne mnoho namítat; ale co do vnitřních vztahů věcí života bylo by to dokonce jaksi nemožností.

2. Organismus každého člověka má téměř uprostřed srdce jemný životní nerv, pramalý chuchvaleček, z něhož je oživován celý ostatní životní organismus. Části tohoto srdečního nervového chuchvalečku mají takové zařízení, že přitahují životní éter z krve a z nadýchaného vzduchu k sobě tak, že tím předně zůstávají samy nadmíru životně činné a potom zadruhé tuto životní činnost sdělují celému organismu a tím oživují vhodným způsobem celé tělo.28

3. Kdybych ti usekl nohu anebo ruku, žil bys dále, jak to můžeš spatřovat na mnohých starých vojínech, jimž byly v bitvách uťaty ruce, nohy, uši a nosy a kteří přece ještě, byť jako mrzáci žijí dále; ale nejmenší poranění srdce, v němž je onen malý hlavní životní nerv, má vzápětí okamžitou tělesnou smrt.

4. A jako je toto opatření učiněno v lidském těle a také v teplokrevných zvířatech, rovněž tak je také učiněno v největším tvůrčím prostoru světů: Všechny ty nesčíslně mnohé Slupkové globy představují vcelku nesmírného, pro vaše pojmy nekonečně velkého člověka. V tomto člověku je Slupkový glob, v němž jsme my srdcem a právě tato Země je pro celého velkého člověka oním nadmíru malým životním nervem, který je ne právě ve středu srdce, nýbrž více na jeho levé straně.

5. V centru srdce je sice také velmi veliký nervový komplex (soubor); ale v něm není hlavní sídlo života, nýbrž je to jen dílna pro přijímání a uchovávání živiny z krve a ze vzduchu. Odtud ji teprve přejímá hlavní životní nerv a oplodňuje aneb požehná ji teprve jako k životu způsobilou substanci, to je pro zatímní spolu-přirozený život duše, která by bez tohoto nervu nemohla vejít ve zcela žádné spojení s organismem těla.

6. Je tedy zmíněný životní nerv někde na levé straně srdce nejvýš nepatrná pramalá bradavička, podobná nejmenší hmatové bradavičce na nejspodnějším bříšku malíčku na levé a odpovídajícímu bříšku malíčku na pravé noze. Tyto hmatové bradavičky, pokryté jen epidermou (pokožkou; vyd.) jsou hlavní hmatoví vůdci noh, - kdo však si jich všímá a kdo ví, že tím jsou?!

7. Kdyby někoho potkalo tělesné neštěstí tím, že by ztratil malíčky u nohou, ten by pak velmi těžko chodil, - mnohem hůře, nežli kdyby ztratil palce. Kdo tu může povstat a se tázat: „Ale proč jsi, Pane, položil zpravidla největší důraz na působnost zrovna těch nejmenších věcí ve Svém nezměrném stvoření?“

8. Tu se však naproti tomu otáži Já a řeknu: „Pročpak je již u vás lidí základní kámen domu často více než tisíckrát menší nežli celý dům, jenž má svůj hlavní opěrný bod právě na dobře položeném základním kamenu? Pročpak je tak mnoho lží, ale z říše pravd vlastně jen jedna pravda základní? Proč je dub tak velký strom a zárodek v jeho plodu, v němž je již uzavřeno nesčetně mnoho dubů nejobrovitějšího druhu, je tak malý jako nejmenší zrnko písku?“

9. Milé dětičky a nyní přátelé, ve velikém stvoření jsou ještě velmi mnohé věci, jejichž účel a složení by vám připadaly poněkud zvláštní, kdybyste znali vše ve stvoření. Kdybych vás nyní upozornil jen na několik takových zvláštností, spráskli byste ruce nad hlavou a řekli: „Ne, Pane, to přece tak nemůže být; vždyť se to až příliš příčí jen poněkud čistému rozumu!“ Krátce, vy všichni byste to nemohli nyní pochopit; a abyste mohli uvést jen velmi malou část toho, bylo by k tomu třeba více tisíciletí, nežli je písku v moři!

10. Obdržíte-li však, až se opět navrátím Domů, Mého Ducha, pak vás tento Duch již sám sebou uvede do vší pravdy a nebude vám pak již třeba se tázat a říkat: „Pane, proč toto a proč ono?“ Páska s vašich očí bude sňata a pak v nejjasnějším světle uzříte, co nyní sotva nejvýš temně tušíte. Proto se zatím spokojte s tím, co jste nyní slyšeli! Toto je jen do vašeho srdce vložené símě, jehož plody budete sklízet uzrálé teprve tehdy, až Slunce Mého Ducha vzejde ve vás samých.

11. Rozuměli jste poněkud aspoň něčemu z toho, co jsem k vám nyní mluvil? Buďte otevřeného srdce a přiznejte to; neboť od této chvíle zůstanu ještě sedm plných hodin mezi vámi! Mluvte nyní a řekněte, kde je někde někdo ještě v temnotách a Já ho povedu k větší jasnosti, i když nyní ještě ne do nejúplnějšího světla duchovního života!“

Kapitola 114 Náhled v mobilu Impresum