Rozkládá-li se hmota, děje se to také s duší. Rozkládá se, aspoň většinou, v substanciální psychoéterické atomy prasíly a vlastní duši po odpadnutí těla nezbývá přitom nic jiného nežli snad ten či onen základní typ zvířecí kostry beze světla a často téměř úplně bez života, jenž nemá ani nejmenší podobu s bytostí lidskou. – Velké evangelium Janovo, Kniha 5, Kapitola 71, Odstavec 6